mazáci, musíš je hned trochu seknout po prackách. Po půl roku na vojně tě budou víc brát než teď po třech. I když seš jen absa.“ Absa to chápal, ale nevěděl, jak to s Karvayovou partou vydrží příští tři měsíce. Pavel ho přesvědčoval, ať na mazáky hlavně nebonzuje, ať už provedou cokoliv. „Zdá se, že to jsou takový máča, že bys moh opravdu blbě skončit,“ varoval Pavel Absu. „Jenže po dobrým to s nima nepůjde,“ postěžoval si Absa. „No, tak jim těma Borama vyhrožuj, ale jen vyhrožuj. A kdyby to s nima už nešlo dál, tak to řekni veliteli roty, ať to s nima probere. Ale jen veliteli roty. A nesmí jim říct, vod koho o tý šikaně ví. A v žádným případě je nesmí zavřít. Musí na ně dělat stejně jako ty jen bububu!“ Do Janovic se Absa vracel 26. prosince – na druhý vánoční svátek. Jak úžasný byl příjezd do Plavů, tak blbý byl odjezd. V Praze i v Plzni léčil Absa smutek pivem, v Plzni se mu ale o něco zlepšila nálada. U vlaku do Klatov potkal Fera. Ten mu celý rozradostněný vyprávěl, že se nakonec na Vánoce dostal domů. Dva dny před Štědrým dnem oznámil velitel pluku na nástupu, že ženatí vojáci můžou jet na třídenní opušťák. Absovi se ulevilo, přece jen ho pálilo svědomí, že se dostal domů na Ferův úkor – díky kamaráčoftu s Tomášem.
❱❱ Kapitola osmá
— Jak jel zobák Berka na opušťák, i když věděl, že si to děsně vypije. O tom, jak přežít minus třicet stupňů ve srubech s jedněmi kamínky. Jak ožralý Makáč málem přivedl do hrobu řidiče Kulana. A jak Absa málem umrznul.
V kasárnách oba čekal šok se zmláceným Oťasem. Z přechodu civil – pakárna se vzpamatovávali až do Silvestra. Na opušťáky odjelo dalších šest vojáků. Mezi nimi i absa Tibor a Jirka Berka. Mazáci kvůli Berkovi běsnili. „Na vojně je tři měsíce
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193050