Alifův zájem začínal opadat. Bylo to jako poslouchat blábolení šílence na tržišti; člověk předstírá zájem a potom se co nejrychleji vytratí. „Co to má společného s Alfu jawmin?“ zeptal se. Vikram vzdychl. „Tvůj druh vůbec neměl Alfu jawmin číst,“ odpověděl. „Máte vlastní příběhy a vlastní vědomosti. Jste viditelní a my jsme skrytí. Takhle Bůh věci uspořádal, než spustil hodiny tohoto zvláštního vesmíru. Ale vy, banú Ádam, si pořád zahráváte s choulostivými věcmi a překračujete hranice. Před stovkami let jeden bezohledný člen mého kmene dovolil jednomu z vašich zaznamenat Alfu jawmin – buď to udělal pod nátlakem, nebo za hezkou odměnu, podle toho, které verzi uvěříš. Od té doby kolují viditelným světem její opisy. Mnohé se během času ztratily, protože je lidé považovali, jak jsi řekl, za hromadu starých příběhů. Ale několik jich zbývá. Ta kniha, kterou máš, k nim patří.“ Alif se na chvíli zamyslel. Z nedalekého ibiškového keře nevrle zatrylkoval noční pták. Zabloudili do nejstarší části súku, nyní ztichlé až na občasné hlasy ustájených zvířat. „Takže podle vás ty příběhy nejsou jenom příběhy. Jsou to tajné vědomosti, maskované jako příběhy.“ „To by se dalo prohlásit o všech příbězích, mladší bratře.“ „Jak to, že toho o té knize tolik víte?“ otázal se Alif. Hlodalo v něm podezření, že si z něj Vikram utahuje. „Jak můžete vědět, co si ti lidé mysleli?“ Ve tmě se zaleskly Vikramovy zuby. „Dával jsem pozor.“ V tichém souladu obrátili své kroky zpátky ke stanu. Alif si vzpomněl na princeznu Farúchwás v Kašmíru, který nikdy nespatřil, plném slonů s palankýny a mužů v brokátových kurtách jako na mughalských miniaturách. Zkoušel si představit dobu, kdy by manželství jeho rodičů bylo považováno za něco docela přirozeného, což by jeho samotného zbavilo temného stínu modloslužebnictví. „Ty mi nevěříš,“ poznamenal Vikram. Alif zčervenal. „V jakém smyslu?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193015