praxe se stávají mistry v rozpoznávání a interpretaci těchto změn a jejich významů. Komunikují se silami, které ovládají a ovlivňují životní prostředí, aby v něm pomáhali udržovat rovnováhu a harmonii, a podpořili tím zdravý a dobrý život sebe samých i svých společenství.
DRUIDOVÉ Podle Hanka Wesselmana byli druidové duchovními – šamany v ženské i mužské podobě, kteří se hojně vyskytovali ve starověkém světě. Je dobře známo, že středobodem druidské spirituality bylo vědomí o reinkarnaci a jistota nesmrtelnosti našich duší. To bylo v přímém kontrastu k víře klasických Řeků a Římanů, jimž znalost o reinkarnaci chyběla: Druidové střežili moudrost svých národů. Vědělo se o nich, že jsou bystrými pozorovateli přírody. Pro ně, stejně jako pro šamany všude jinde na světě, bylo branou do transpersonálních říší praktikování přírodního mysticismu. Aby se dostali do jiných světů, využívali všech aspektů přírody, včetně svých vlastních těl. Jakožto kněží a kněžky, vizionáři a šamani, druidové věděli, že vědomí lze transformovat. A že tato transformace umožňuje získat přímý přístup k transpersonálním říším a zkušenostem. Tato schopnost jim také umožňovala ovlivňovat přírodu, zejména počasí. Tím se budeme v následující kapitole zabývat. Druidové věděli z přímé zkušenosti, že „Bůh“ není bytost, ale spíše síla nebo proces, který lze najít uvnitř všeho jsoucího. Že Bůh je jak imanentní, tak i transcendentní, že je přítomen v živých bytostech a ve veškeré přírodě.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192929