O dva týdny později jsme měli utrum: první řada měla pou hé tři díly. A loveckou čepici mi navíc v dražbě vyfoukl kdosi z Leicesteru. Byla jsem zoufalá.
Sherlock — druhá recenze: Zběsile báječný Cumberbatch „Proč probůh jen tři díly?“ ptala se celá Británie a procházela seznam epizod sem a tam pro případ, že ještě nějaký zapomenutý, přehlédnutý díl najde. „Jenom tři? Proč by natočili jen tři díly? Všechny britské televizní seriály jich mají ŠEST. ŠEST je magické televizní číslo. Nebo DVANÁCT. Anebo — jako v Americe — ŠESTADVACET, protože je to větší země. Ale třídílný televizní seriál, to nejde. Tři díly, to je HŘÍCH. JAK JEN MOHLI? JE TO SNAD NĚJAKÁ GIGANTICKÁ HÁDANKA, KTEROU MUSÍME ROZLOUSKNOUT — PŘIJÍT NA TO JAKO SHERLOCK?“ Nicméně je to tak. V neděli Sherlock po krátkém, překotném běhu dorazil do cíle. Na způsob jakési televizní varian ty Usaina Bolta možná skončil tak brzy jednoduše proto, že byl rychlejší než všichni ostatní. Tak či onak zanechal na dráze, po níž se řítil, hluboké stopy: po pouhých třech týdnech obrátil všechno naruby. Nedělní večery se staly nejlepšími večery týdne. Martin Freeman se proměnil z „Martina Freemana — vždyť víš, Tim z Kanclu“ na „Martina Free mana — vždyť víš, Watson ze Sherlocka“. Steven Moffat vytvořil pozoruhodně vážného soupeře svému vlastnímu seriálu Pán času, který je nejmilovanějším a všemi geeky uznávaným pořadem v Británii. A z Benedicta Cumberbatche, respektovaného herce nominovaného na cenu Britské / 98 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192780
akademie televizního a filmového umění, se samozřejmě stala hvězda, legenda, celebrita a sexuální idol — je to zběsile báječný Cumberbatch. Na začátku epizody „Velká hra“ sedí Holmes shrbený v křesle, má natažené nohy (z našeho pohledu přes celou obrazovku), nudí se a naslepo střílí do stěny. Strnule a chladně prošpikovává tu nádhernou vzorovanou tapetu ze sedmdesátých let na Baker Street 221b kulkami. „Potřebujete nějakou pěknou vraždu,“ utěšuje ho soucitně Una Stubbsová alias paní Hudsonová, „to vás rozveselí.“ Když vstoupí do hry Moriarty, je Holmesovo potěšení ze vzniklého chaosu sice naprosto nevhodné, ale upřímné. Volají mu plačící nevinní rukojmí obalení trhavinami. Moriarty jim diktuje, co mají říkat, a oni tak Holmesovi předávají útržkovité, tajuplné indicie týkající se nevyřešených zločinů. Holmes se dozvídá, že je musí rozluštit během dvanácti, deseti či osmi hodin, jinak rukojmí zemřou. Čím dál úchvatněji odhaluje Holmes jeden případ za druhým. Na břehu Temže, poblíž mostu Southwark, s kulisami mrazivého šedivého Londýna v pozadí, ohledává Holmes vyplavenou mrtvolu a ani ne za minutu dospěje k závěru, že smrt tohoto muže znamená, že nedávno objevená malba od Vermeera, jejíž vernisáž se druhý den chystá, je určitě podvrh. Proud jeho dedukcí je naprosto mimořádný. Jako by měl jeho mozek antigravitační boty, přeskakuje od po rozumění jedné věci ke druhé, až doskočí do výše samotného slunce. Za deset minut už je v galerii a prohlíží si Vermeerův obraz. Ví, že jde o padělek, ale neví, jak to dokázat. Pak mu zavolá Moriartyho nejnovější oběť ozdobená girlandami výbušnin a promluví tenkým hláskem. „Je to děcko,“ ztuhnou hrůzou Lestrade, Watson i diváci. „Děcko!“ Dítě začne odpočítávat od deseti — Holmes má deset vteřin na to, aby prokázal, že je obraz podvrh. Bylo / 99 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192780
to šíleně napínavé, nervózně jsem si ohryzávala zápěstí. Jenže když Holmesovi dojde správná odpověď, málem ji ani nestihne vykřiknout včas, jak se nechá unést tím, že případ rozlouskl. Je úplně mimo z toho náporu adrenalinu. Celá série nicméně směřovala k tomu, aby se Holmes s Moriartym setkal, k čemuž nakonec u opuštěného bazénu také dojde: přichází Jim Moriarty, mladý, rychlý Ir. Sherlock působí, jako by se mu vlastně ulevilo, že Moriar tyho konečně potkává. Ano, Moriarty je ztělesněním zla, ale současně je to jediný člověk na světě, který Holmese nenudí. Podařilo se mu naplnit předchozí týden vzrušujícím napětím. Moriarty Holmese probouzí k životu — ačkoli se ho právě snaží zabít. A moc dobře to ví. „Máš v kapse britský armádní Browning L9A1, nebo mě jenom rád vidíš?“ ptá se. „Obojí,“ odpovídá Holmes ve scéně, která v sobě nepopiratelně má erotický podtón. Jenže pak nastává obrat. Moriarty ví, že se s Holmesem (ne)dá vyjednávat. Navíc — no jistě — opodál pořád postává doktor Watson obalený trhavinou a Moriarty vyhrožuje, že ho nechá vybouchnout. Na to jsem při té erotice málem zapomněla. „Konec flirtování, milý Sherlocku,“ varuje Moriarty. Holmes souhlasí: „Zemřelo několik lidí.“ A vtom se vyjeví veškerá odpornost Moriartyho povahy. „TO už tak lidé DĚLAJÍ!“ křičí a zornice má tak rozšířené a černé, až mě to přimělo k zamyšlení, jestli to filmaři náhodou nedoladili nějakým trikem. „VYPÁLÍM ti SRDCE z těla!“ pokračuje ve svém horečném šílenství a snaží se Holmese zastrašit. Připomnělo mi to ďábelský pohled Christophera Lloyda ve filmu Falešná hra s králíkem Rogerem, vážně byl překvapivý. Andrew Scott to opravdu umí. O pět minut později je opouštíme — právě v nejnapínavějším okamžiku. Moriartyho ostřelovači svítí svými lasery / 100 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192780