DVANÁCTÁ KAPITOLA TIM Osmnáct hodin
Duncan už se nemohl dočkat dalšího cédéčka. Takhle si rozhodně pokračování příběhu nepředstavoval. Vanessina starost ho dokonce dojala, ale stejně se musel ptát, proč to udělala? Potřeboval na záchod, hrozilo, že přijde pozdě na další hodinu, ale měl pocit, jako by nutkání poslouchat dál bylo silnější než on a nemohl mu odolat. Rychle cédéčko vytáhl. Upadlo mu na zem, a když ho zvedl, vsunul do notebooku další. Posadil se na okraj postele, takže nehrozilo, že se příliš uvelebí, zavřel oči a nechal Timův hlas, aby naplnil pokoj. Když jsem se probudil, měl jsem v posteli mokro a nechápal jsem proč. Pak jsem si vzpomněl na ty sněhové koule a začal se proklínat, že jsem s jednou v ruce usnul. Než jsem si stačil uvědomit, co se děje, a najít nové prostěrad lo, ozvalo se zaklepání. „Á, vy jste určitě Tim, že?“ zeptal se ten člověk ve dveřích. Nejdřív mě napadlo, že to bude některý ze studentů, protože vypadal hrozně mladě a na očích měl takové ty 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192779
módní brýle s černými obroučkami. Ale pak se představil: „Já jsem Simon, angličtinář.“ „Dobrý den,“ pozdravil jsem. V ruce držel podnos s něčím, co vypadalo jako borůvkový muffin, a sklenici pomerančového džusu. Podal mi to a zavadil pohledem o talíř nedojedených sušenek z večera. Aha, došlo mi, tak to on mi je sem včera donesl. „Teda, díky moc,“ poděkoval jsem a uvědomil si, jaký mám hlad. „To je tady běžné? Jako pokojová služba nebo tak něco?“ „No, byl bych rád, kdyby ano, ale nic takového tu nemáme. Většinou budete muset ráno sejít dolů do jídelny. Ale já rád peču. Žiju sám, a protože vy jste šťastným výhercem tohohle pokoje, tak vám občas něco přinesu na ochutnání. Říkal jsem si, proč nezačít rovnou první den,“ vysvětlil mi. „A jakou jste měl cestu?“ Chtělo se mi říct, že náročnou a že jsem se cestou sem nejspíš zamiloval. „Dlouhou,“ odpověděl jsem místo toho. „No, umývárny jsou dole, ale to už jste asi zjistil sám. A do jídelny se dostanete po schodech na konci téhle chodby,“ pokračoval. „Výuka je dnes ještě provizorní, ale hned po hygieně bych vám doporučoval sejít dolů na snídani, protože jsou připravené nějaké aktivity, které byste si neměl nechat ujít. Tuším, že je naplánovaný i výlet a taky nějaká bojová hra o vlajku.“ „Hmm, to zní dobře,“ řekl jsem. Chtěl jsem se zeptat, jestli náhodou nezná Vanessu. A taky toho Patricka. Ale nenašel jsem k tomu dost odvahy. „On je tenhle pokoj nějaký výjimečný?“ zeptal jsem se. „Myslíte proto, že jsem říkal, že vám občas přinesu svá pekařská veledíla?“ zeptal se pan Simon. Začínal mi 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192779
být sympatický. „V tom případě ano. Tohle, milý mladý studente, je totiž pokoj, v němž se zrodil jeden učitel ang ličtiny. Byl to můj pokoj, když jsem na Irvingu studoval. A sloužil mi věru dobře.“ Naklonil se ke mně a ztišil hlas. „Jde totiž o to, že pode dveřmi ani zvenku není vidět, jestli máte rozsvíceno, takže si můžete beztrestně číst dlouho do noci. A přesně to jsem také dělal — přečetl jsem hromady Shakespeara a Ernesta Hemingwaye. Doufám, že se vám tu bude líbit alespoň tak jako mně. Uvidíme se dole. Vítejte na Irvingově škole.“ „Jsem moc rád, že jsem tady,“ odpověděl jsem a překvapilo mě, když jsem si uvědomil, že se usmívám. Muffin byl ještě teplý a krásně voněl. Posadil jsem se na pelest a celý ho snědl. Pak jsem se odhodlal otevřít chladicí box a podívat se na ty dvě zbývající koule. Napadlo mě, že bych se proplížil dolů do jídelny a pokusil se najít mrazák, ale k čemu by to bylo? Někdo by je našel a vyhodil. Když jsem odsunul víko, viděl jsem, že jedna se úplně rozpustila a ta druhá byla menší než golfový míček. Zase jsem víko zavřel a zamířil do umýváren. Nemusíš mít strach, nebudu ti popisovat každou svoji návštěvu umýváren, ale tahle byla celkem významná, takže pro jednou to snad vadit nebude. Cestou jsem nikoho nepotkal. Na chodbě bylo naprosté ticho. Možná si ostatní přispali, když se ještě neučilo. Byl jsem rád. Nechtěl jsem zatím nikoho potkat, protože mi bylo jasné, že se tu budu vyjímat asi jako lední medvěd v Africe. Kolik jim toho o mně řekli? Řekli jim, že jsem albín? Tím jsem se ale nechtěl zabývat. Rovnou jsem se rozhodl, že na žádný výlet nepůjdu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192779