Ostatní hosté se na ně samozřejmě po očku dívali, hlavně na ni. Více či méně nenápadně si na ně ukazovali a vzrušeně šeptali. Arthur Dreyfuss to přičítal jejich znuděnosti. Dobře oblečený, ale obyčejný muž vedle velmi pěkné ženy si prohlíží jiné ženy. Ženy ostatních mužů. Trofeje. Vždycky je to stejné. Líčka Jeanine Foucamprezové byla stejně perleťově růžová jako tváře Scarlett Johanssonové, a přestože ji účes radikálně změnil, její podoba s kyprou herečkou byla stále patrná. Bože, jak Arthurovi připadala krásná. Konečně byla jedinečná. Ještě nikdy nikdo ji tak neviděl, ani s takovým účesem, ani s takovou téměř dětskou radostí. Jako mnozí další by klidně zemřel, jen kdyby si mohl vyměnit místo se lžičkou plnou květákového krému, kterou nesla ke svým plným rtům, vložila do úst a vytáhla ven jako třpytivou filmovou slzu. Woody Allen koneckonců také snil o tom, že je trikotem Ursuly Andressové. Nikdy jsem nic tak dobrého nejedla, řekla s očima vlhkýma dojetím Jeanine Foucamprezová. Možná jednou, pikardské nitky v hotelu Royal Picardie, s ředitelem Maxicoopu, když jsem dělala reklamu v oddělení masa (pro tytéž nadšence jako prve: je to palačinka plněná šunkou a houbami, zapečená v troubě, čtyři sta dvacet kalorií na sto gramů). Jenže tehdy to bylo příšerné, pokračovala. On hltal, divně na mě zíral a potil se. Nakonec chtěl stůj co stůj vědět, jestli znám pokoje v Royalu. Říkal, že by bylo dobré, kdybych si po večeři trochu odpočinula. Kvůli trávení. Pikardské nitky
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192777