v lese, ve skutečnosti neexistuje, že není možné, neboť by to bylo proti přírodě. Na pár vteřin té iluzi oba podlehli. Že svět je dobrý, něžný. Malin se také zdá sen. Žhavé mouchy bzučí a krouží kolem zahnívajících zdechlin. Saň s tisícero hlavami a dokořán otevřenými tlamami pohupujícími se ze strany na stranu na černém pozadí snu. Peterovo tělo vedle ní. Ve snu je zdechlinou. Malin ji škrábe do obličeje, snaží se zjistit, komu tělo patří, někdo jí však převázal oči černou páskou. Slyší jen bubny, neznámé hlasy vzývající dobro, jež však přehluší hlubší hlasy od táborových ohňů žádající tmu, aby jim pomohla přežít. Bum, bum, bum. Hlasy si útrpně stěžují na plameny v pozadí černé klenby snu. Saň už si brousí zuby na zdechlinu, její hlavy se snaží pozřít Malinin obličej, servat jí z tváří maso, vykousat do těla díru, je u ní i ona mrtvá žena z lesa, prázdný obličej, šeptá jí do krvácejí cího ucha. Pomoz mi, prosí. Pomoz mi. Naším největším nepřítelem je mlčení. Když člověk předstírá, že něco nevidí, ještě to neznamená, že to skutečně neexistuje. Musíš mi pomoct. Musíš nám pomoct. Mně, Marii i té bezejmenné ženě v nemocničním pokoji. A všem ostatním. Kdo jsme? Jak to, že nás nikdo nepostrádá? Proč neexistujeme? Kdo rozhodl, že nepotřebujeme ani jméno? Copak nic neznamenáme? A co násilí, Malin? Jaké zlo nám mohlo něco takového provést? Jen ty nám můžeš odpovědět. Jen ty. Čekáme na tebe. / 99 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192774