Sebastian ohodnotil Stigovo žvanění zívnutím. Jak to jen vydrží? A co ti ostatní, kteří tiše sedí okolo? Sdílejí Sebastianovu frustraci, nebo jen čekají na svou šanci provést vlastní hluboký nádech a pak příliš dlouho mluvit o svých nezajímavých životech? Snad není možné, aby je ty otřepané problémy druhých zajímaly. Sebastian se snažil proniknout ke Stefanovi rozzlobeně-prosebným pohledem, ale zdálo se, že Stefan je plně zaujatý tím, že naslouchá Stigovi. Zachránila ho až hubená, téměř neviditelná žena v bílé blůzce a džínách, která seděla naproti němu. Naklonila se a téměř šeptem přerušila Stigovo monotónní mletí. „Ale jestli ti to pomůže dát věci do pohybu, tak bys možná měl ty prášky zkusit, tak jako tak. Nechat si pomoct tímhle způsobem přece není žádná ostuda.“ Ostatní ve skupině souhlasně zašuměli a přikyvovali a Sebastian nedokázal říct, zda je to z radosti, že na scénu vstoupil někdo jiný, nebo doopravdy sdílejí její názor. Sebastian si ji prohlédl. Zdálo se, že je jí něco přes čtyřicet, štíhlá, téměř drobná, s jemnými tmavými vlasy a nenápadným líčením. Oblečena byla jednoduše a na krku se jí houpal příliš velký náhrdelník, se kterým si nervózně hrála. Než pokračovala v hovoru, vyhledala pohledy ostatních. Sebastian získal dojem, že chce být vidět, ale úplně si netroufá tu pozici zaujmout. Příliš mnoho utlačování? Je zvyklá, že ji umlčují? Povzbudivě se na ni usmál a snažil se zachytit její pohled, kterým rázem začala uhýbat. „Poznávám se v tom,“ řekla. „Zdá se, že se věci vůbec nehýbou. Nic nejde od ruky.“ Sebastian se na ni nadále usmíval, s čerstvě nabytým poznatkem, že z tohoto večera bude mít víc, než čekal. „Přesně tak, Annette,“ potvrdil Stefan. „Když člověk uvízne, tak se musí odvážit vyzkoušet nové cesty, že? Ty jsi to přece opravdu udělala.“ Annette přisvědčila a pokračovala. Sebastian viděl, jak povzbuzením povyrostla, jak si troufá vyložit, co má na mysli. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192773