Bernat skloní hlavu a udělá krok vpřed. Spodní ret se mu třese, zimou a také nervozitou. „Upír,“ hlesne Bernat. Policistům je jasné, že narazili na stopu. „Co o tom víš?“ „To, co všichni.“ „A co o tom vědí všichni?“ „To, co určitě víte taky: řádí tady nějakej upír, kterej unáší děcka a pije jejich krev.“ Tak to je novinka. Až doteď to byli lidožrouti, ďáblové a příšery. Ale ne upíři, kteří pijí krev. „A jak je to doopravdy?“ „Co tím myslíte?“ Několik ptáků uprostřed noci zavřeští. „Tahle teorie o rumunském šlechtici, který se přijel do Barcelony občerstvit, se mi moc nezdá. Co se tady opravdu děje?“ „Nevím. Už jsem vám to řek: řádí tady upír.“ „Upíři jsou noční tvorové, co se umí proměnit v netopýra a bojí se kříže. Když si vezmeme, kolik je v tomhle městě na každé ulici kostelů a že nějaký netvor s dvoumetrovým rozpětím lítající ulicemi by nevypadal zrovna nenápadně, můžeme tuhle domněnku naprosto vyloučit. Řekněme, že je tady například nějaký další Bernat Argensó, kterému se moc nechce chodit po ulicích a hledat děcka, tak si je bere domů.“ „Vy mě obviňujete, inspektore?“ „Ty máš ten pocit? Protože jestli ti připadá, že tě obviňuju, tak to možná budu muset udělat.“ „Já nic nevím. Nic jsem neproved. Já mám děti rád. To ta bestie, co si je odnáší, je ráda nemá.“ „Rád? Tomu říkáš mít rád, tomu, cos provedl své dceři?“ „Ty prevíte!“ Moisès Corvo ho silně chytne za bradu. „Zaprvé: mluv se mnou slušně, ty nakažená kryso, a zadruhé: řekni nám, kde máme hledat, nebo tě zatknem.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192768