nijak ochotně —, ale copak si to o sobě nemyslí příslušníci každé generace? Dveře se otevřely a dovnitř nahlédl George s úsměvem ve tváři. V rukou držel naleštěný tác, na němž byla rudá růže ve váze, topinka na stříbrném stojánku, skleněná miska s marmeládou, ubrousek složený vedle uvařeného vajíčka, horká konvice s kávou, modrý porcelánový šálek a džbán s mlékem ze stejného servisu. O vázičku byla opřená kartička a podlouhlý dárek zabalený do zlatého papíru. „Všechno nejlepší, miláčku.“ Jeanie se nemotorně posadila a tác si od něj vzala. „Díky, Georgi. To je nádhera.“ Jako obvykle roztáhl závěsy a zhodnotil počasí. „Venku je krásně, opravdu úžasný den.“ Sedl si na postel. „No honem,“ pobídl ji. „Rozbal si ho.“ Jeanie se zasmála. „Dobrá, dobrá, vydrž chvilku…“ Man želovo nadšení ji dojalo. Sáhla pro dárek a Raye odsunula do nejvzdálenějšího kouta své mysli. Krabička byla z tmavě modré, zlatě lemované kůže a uvnitř ležely na stříbrné opěrce nádherné ručičkové hodinky s hezkým hranatým ciferníkem a stříbrným článkovým řemínkem. Jeanie zalapala po dechu. „Jsou dokonalé, miláčku, naprosto dokonalé.“ Zamávala jimi na něj. „Musím uznat, že jsou opravdu pěkné,“ poznamenal, očividně nesmírně potěšený. Natáhla se, aby ho políbila, a on ji výjimečně sevřel v náručí a na okamžik si ji přitáhl blíž. Jeanie si nepamatovala, kdy něco takového udělal naposledy, a málem se rozplakala při pomyšlení na to, o co všechno přišli.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192764
„Přemýšlela jsi o tom, co dostaneš? Nemohl jsem ti dát nic jiného, i kdybys o ně nestála, ne s tou mou posedlostí hodinami.“ Jeanie se zasmála a zavrtěla hlavou. „Přála jsem si je celou věčnost, ale o tom, co mi dáš za dárek, jsem nepřemýšlela. Hrozně se mi líbí.“ Teď už se pláči neubránila. George se polekal a chytil ji za ruku. „Co se děje, holka stará?“ Jeanie se skrz slzy usmála. Přála si, aby jí tak neříkal. Ta fráze jako by ztělesňovala všechno, co v jejich vztahu nefungovalo. „Nic, je mi fajn… jen mě to sebralo.“ George přikývl. „Šedesátka je vážná věc, obzvlášť pro ženské.“ „Proč pro ženské?“ „Však víš… chlapi můžou jet bez přestání.“ „Jako v čem?“ George se zatvářil rozpačitě. Evidentně mu neušel její dotčený tón. „No… asi záleží na úhlu pohledu.“ Kdykoli jindy by si to s ním vyřídila. Dobře chápala, co tím myslí, teď se však kousla do jazyka, rázně obrátila pozornost ke snídani, naklepla uvařené vajíčko a nalila si šálek kávy. „Jaký je plán?“ zeptala se mezi jednotlivými sousty. Zatímco snídala, George vstal a bezcílně přecházel po ložnici. „Je to tvůj den, ty si řekni. Do obchodu nepůjdeš, že ne?“ Jeanie se zamyslela a zavrtěla hlavou. „Ne, Jola za mě zaskočí. Víš co? Pojďme do Kenwoodu a poobědvejme venku, když je tak krásně.“ George souhlasně přikývl. „Tak tedy do Kenwoodu.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192764
„Páni! Vypadáš úžasně… moc ti to sluší!“ George se opíral o krbovou římsu v obývacím pokoji, aby nepřekážel lidem z cateringové agentury. Oblékl si starý smoking a černou kravatu, vlasy si úhledně sčesal na pěšinku a připlácl k hlavě a obul si černé semišové boty s monogramem. Jeanie si pomyslela, že ve večerním oděvu budí dojem distingovaného džentlmena, který by mohl mít každou, po níž zatouží — samozřejmě nebýt toho nádechu odtažitosti a neurotičnosti. Zatočila se. „Ty šaty jsou nádherné.“ „Výborně.“ Máchla rukou s novými hodinkami a usmála se na znamení díků. George k ní přistoupil a uchopil její ruce do svých. „Chci, aby sis to dneska užila, Jeanie. Zasloužíš si to.“ V jeho výrazu náhle zahlédla náznak zranitelnosti. Snaží se jí tímto způsobem říct, jak moc ho mrzí, že poslední roky s ní promarnil? Zazvonil zvonek. „To bude Chanty.“ V jídelně to vypadalo jako v pohádce. Slunce zapadlo a vystřídaly jej pruhy mihotavého světla a záře dlouhých vybledlých svíček, které jindy potemnělou místnost oživily a zvýraznily krásu čistě bílého lnu a křišťálu, ostrůvků bleděrůžových růží a oslnivých slavnostních šatů shromáž děných hostů. Zábava se rozproudila poté, co George všechny rozesmál popisem jejich postupu při sestavovaní zasedacího pořádku. Jeanie si uvědomila, že pomalu začíná být opilá. Jakmile Ellie bezpečně uložili v jedné z mnoha volných
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192764