„Určitě to je Afghánec. Proč je radši všechny rovnou nevyženou za hranice?“ Mezi hosty si Narek najednou všiml Vladimira. Měl na sobě černou bundu, stál uprostřed místnosti. Jak dlouho tu už byl? Vypadalo to, jako by se náhle zjevil odnikud. Pokynul Francouzovi na pozdrav, pozvedl skleničku a pak se otočil k zrzavé ženě vedle sebe. Byla neobvykle velká a měla bohatou kštici dlouhých vlnitých vlasů. „Nevím, jak se Afghánci chovají ve vaší zemi,“ pokračoval muž vedle stolu s občerstvením, „ale u nás kradou, pašujou… a navíc ještě zabíjejí naše ženy!“ „To je docela praktický, ne?“ poznamenala Šádí, která se k němu zrovna vrátila. „Za všechno můžou Afghánci: drobná kriminalita, pašování a teď už i vraždy!“ Opět to vypadalo, že v sobě musí potlačovat vztek. Nebylo tohle právě to, co se mu na ní líbilo? To neustálé napětí, které je spojovalo už od chvíle, kdy společně vzdorovali ozbrojencům z Revolučních gard. Narek znovu pocítil potřebu pevně ji obejmout. Ona jako by to vycítila a takřka nepostřehnutelně se k němu naklonila, ale přitočila se k ní ta obrovská žena, která se bavila s Vladimirem, a vzala ji kolem pasu. Šádí na to zareagovala tak, že se jí vrhla kolem krku. „Katí, drahoušku, jak se máš? Nareku, představuju ti svoji kamarádku Kamrán, který teď všichni říkají Katí…“ „To je zdrobnělina od Katajún,“ vysvětlila žena a mrkla na něj.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192762
Měla na sobě kostkované šaty v tónech červené, její nohy byly vypracované, jako mívají cyklisti, ústa očividně upravená silikonem a nos přeoperovaný do málo přirozeného tvaru. Když ji Narek viděl zezadu vedle Vladimira, všiml si její nezvyklé postavy, ale nedošlo mu, že je to transsexuálka. Novinář se už s několika potkal, když se pohyboval na zírzamín koncertech v teheránském undergroundu. Režim je považoval za homosexuály a někteří byli donuceni nechat se přeoperovat, protože transsexualita je z pohledu islámského práva považována za přijatelnější. Přišlo mu, že je to většinou hodně poznamenalo a že se necítí ve své kůži. Katí se naopak zdála být sama sebou velmi jistá, ačkoli i v jejím pohledu se objevil určitý neklid, když se jí Šádí začala vyptávat: „Proč jsi včera nepřišla na můj večírek? Nedostalas moji zprávu?“ „Když ty ale tak často měníš svoje číslo, zlatíčko. Zase jsi ztratila mobil? Jak mám poznat, že mi voláš zrovna ty? No ale abych byla upřímná, tak by mě ani nenapadlo, že budeš pořádat večírek…“ „Nechtěla jsem být včera večer sama…“ vysvětlila Šádí a uhnula pohledem. „Úplně ti rozumím,“ odpověděla Katí. „A abys věděla, Saíd mě už tři dny hlídá jako oko v hlavě.“ Její obličej jako by náhle zestárl o deset let, úplně potichu, takže ji bylo sotva slyšet, dodala: „Víš, že se mi snažila ten večer dovolat? A to se ke mně neodvážila ani přiblížit… Kdybych jí to vzala…“ „Tak by se stejně nic nezměnilo, věř mi.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192762
„A co ty, Šádí, kdo dává pozor na tebe? Že by tenhle mladý muž?“ řekla Katí a ukázala na Nareka. „Ten tvůj Violoncellista tě nechává bez problémů chodit ven?“ Koho tím myslela? Vladimira? Ale nehrál on spíš na housle? Narek se ho snažil pohledem najít, ale někam se vytratil. Šádí kamarádce něco krátce potichu odpověděla. Katí na Nareka mrkla a pak dívku zatáhla na taneční parket. Začaly se společně vlnit s rukama nad hlavou v pomalém rytmu orientální hudby, hostitelka mezitím ztlumila světla. Jakmile potom místo rai hudby přišlo na řadu techno, ztratil je Narek z dohledu. Protlačil se davem a uviděl Šádí, jak se pohupuje se zavřenýma oči ma. Vladimir opodál kouřil, nehnutě stál a nespouštěl ji z očí. Dav okolo nich tančil v rytmu techna. Vladimir se k ní přiblížil, strčil dívce ruku pod tričko, takže jí odhalil břicho, a oba společně zmizeli v chodbě. Narek nejdřív chodil sem a tam chodbou, až se zastavil před pootevřenými dveřmi do ložnice a přemýšlel, jestli tam najde Vladimira se Šádí. Ale místnost se zavřenými okenicemi byla prázdná. Na posteli byly naskládané kabáty a pláště. Narek se vydal směrem ke kuchyni. Šádí se tam opíra la o okno. Něco někomu vysvětlovala do telefonu. „Všechno je v pohodě, dává na mě pozor. Nemusíš si dělat starosti.“ Otočila se, jako by vycítila jeho přítomnost. „Budu končit, jsem tady s tím tvým francouzským kámošem…“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192762