Amaia se usmála. Ten člověk se nestal komisařem náhodou. Vytáhla z kapsy saka igelitový sáček a podala ho komisaři. „V den, kdy Jasón Medina spáchal sebevraždu na toaletách u soudu, měl u sebe tuto obálku.“ Vzal ji, prohlédl si ji a přes igelit přečetl. „Je určena vám,“ zvolal překvapeně. Otevřel zásuvku svého psacího stolu a určitě hledal rukavice. „Můžete na ni sáhnout, už je zpracovaná, nenašli na ní jediný otisk.“ Komisař vytáhl obálku z igelitového obalu, vyňal lístek, přečetl si ho a podíval se na Amaiu. „Tak dobře,“ prohlásil. „Dávám svolení, abyste otevřela vyšetřování založené na tom, že se dva z vrahů obrátili výslovně na vás.“ Amaia přikývla. „Musíte postupovat nanejvýš taktně a samozřejmě musíte získat souhlas soudce Markiny, ale nemyslím, že by to pro vás bylo těžké. Zdá se, že vás má jako vyšetřovatelku ve velké úctě. Právě dnes dopoledne mi volal ohledně případu Aguirreová a rozplýval se chválou na vás. Nechci žádné konflikty s jinými policejními sbory, a tak vás žádám o zdvořilost a diskrétnost.“ Dramaticky se odmlčel: „Na oplátku očekávám pokrok v otázce kostela v Arizkunu.“ Amaia se ušklíbla. „Vím, co si o tom myslíte, ale pro nás je důležité vyřešit ten případ co nejdříve. Dnes dopoledne mi zase volal starosta. Je velmi znepokojen.“ „Určitě to byli jenom nějací chuligáni.“ „Tak je zadržte a řekněte mi jejich jména, aby na mě biskup přestal tlačit. Jsou tím velice poplašeni a je pravda, že když jde o jejich záležitosti, trochu to přehánějí, ale taky je pravda, že v jiných případech znesvěcení, a nápadnějších, tolik nevyváděli.“ 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192726