Demonstrace, „kterou si nesmíme nechat ujít“, vykřikoval majitel servisu, který s sebou vzal oba své mechaniky. Byl to blb. A cítil povinnost poučit ho, že ta demonstrace je reakce Norů, kteří už mají po krk Laponců, co se naparují s tím jejich zatraceným bubnem, že ten buben ukradený v Kautokeinu je vyhecoval, že si dělají nárok na práva, ale oni, Norové, že taky mají práva, že jo, a kdyby se nacpala práva Laponcům, musela by se brzo dát i Somálcům. „No nemám pravdu?“ Totální blb, myslel si Racagnal. Kašlal na Laponce, Nory, Somálce a celý buben. Kašlal na všechny. Chtěl svůj teréňák. Nejhorší bylo, že chlápek měl zřejmě představu, jak Francouz ocení, že i Norové umějí demonstrovat. Hňup. Racagnal si šel nakoupit potřeby, dojednal, že si je vyzvedne později, a zbytek dne strávil po altských hospodách. Obejít je netrvalo dlouho. Začal barem v hotelu Severní záře, pak se na radu taxikáře spokojil s hospodou Smaženka v centru. Zajímavé to tam začalo být hlavně odpoledne, když se po vyučování nahrnuly do baru gymnazistky. Norské školačky byly samý smích. Racagnalovi nedalo, aby si je neprohlížel od hlavy k patě. Musel být opatrný. Jedna z nich, s vlasy na mikádo a ofinkou spadající do očí, se mu líbila víc než ostatní. Nebyla o nic hezčí, ale neubránil se myšlence, že právě tahle, která kvůli dlouhé ofině musela zvedat bradu, aby viděla, je potvůrka. Ano, malá potvora. Puberťačky s blonďatými kudrnami ho přitahovaly vždycky. Ale tahle bloncka s ofinou ho teď vzrušovala. Racagnal se rozhlédl kolem sebe. U stolů sedělo asi tucet hostů, většinou u kávy, plus tři dělníci ve svítivých kombinézách, kteří si po šichtě dávali pivo u pultu. Skupinka gymnazistek se hlučně smála. Ta s ofinou měla rozložený sešit. Ještě s několika dalšími si v kavárně psala úlohy. Tady je to moc nebezpečné, usoudil Francouz. Racagnal obrátil pozornost ke sklenici a svému poslání. Nepomohlo to. Ten dětský ksichtík ho pronásledoval dál. Malá 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192715