Dáma ve zlatém
97
Mladého Adolfa ale nečekala studia. V roce 1906, když mu bylo sedmnáct, musel pro neprospěch ze školy odejít. Zamířil do Vídně, kde chtěl studovat umění v uměleckohistorickém muzeu. Neodolatelně ho to táhlo k Ringstrasse. Sám o tom napsal: „Celé hodiny jsem vydržel stát před Operou; dlouhé hodiny jsem obdivoval Parlament. Celá Ringstrasse na mne působila jako kouzlo z Pohádek tisíce a jedné noci.“ Hitler se přestěhoval do Vídně v roce 1907 a najal si maličký pokoj v hustě obydlené čtvrti. Bydlel jen několik kroků od vydavatelství novin Alldeutches Tagblatt (Všeněmecký deník), který vyjadřoval názory antisemity Schönerera a obhajoval anšlus – spojení Rakouska a Německa do jediné německé říše. V září se Hitler zapsal na Akademii výtvarných umění. Čekal, že přijímací zkoušky pro něj budou „dětskou hrou“. Neuspěl ale ve zkoušce z kreslení. „Zdrcen jsem opustil nádhernou stavbu na Schillerově náměstí a poprvé ve svém mladém životě jsem byl znepřátelen se sebou samým.“ Dále píše: „Podle lidské úvahy nebylo už splnění mého uměleckého snu možné.“ Někteří lidé přičítají Hitlerův antisemitismus tomu, že mu vstup na Akademii znemožnili židovští profesoři. Ale v komisi tehdy nebyl ani jeden Žid! Ve skutečnosti Hitler z laskavosti vídeňských Židů těžil. Když se z něj stal umělecký ztroskotanec, přestěhoval se do šestipatrové mužské noclehárny v dělnické čtvrti na okraji Vídně, jejíž provoz umožňovaly štědré finanční dary barona Nathaniela Rothschilda a rodiny Gutmannů. Kupcem Hitlerových průměrných kreseb a akvarelů se stal Žid Samuel Morgenstern, majitel sklenářství a rámařství. Morgenstern, milý člověk, který se vypracoval vlastním úsilím, Hitlera litoval a podařilo se mu mezi svými zákazníky najít zájemce o obrázky auersperského paláce, budovy parlamentu a Dvorního divadla. Hitler prožíval odmítnutí akademie velmi těžce. Jiný
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192618