Šla do svých oblíbených a jeden zvolila. Zatímco čekali, až se rozběhne, zvýšila hlasitost a Hamád se rozhodl, že si před odchodem odskočí na toaletu. V pohybu se ale zarazil, když se obrazovka pojednou změnila. Ukázal se obraz, který naprosto nečekal. Uprostřed snímku se objevil symbol play a než stačil zareagovat, klikla na něj a film se rozjel. Za zvuků vyluzovaných lidmi a čehosi monotónního, co připomínalo hudbu, se tam oddával rozkoši částečně rozostřený nahý muž a mladá dívka. Jak titulek oznamoval Lucy in the Sky. A v této době zveřejňování téměř všeho na tom nebylo nic pozoruhodného. Kdyby tou dívkou ovšem nebyla Jenny. Hamáda polil studený pot. Proč vlastně takový film nahrála? A proč ho dala na internet? A proč mu ho teď ukazuje? Na poslední otázku byla odpověď nejsnazší. Zjevně nepochopila z jejich rozhovoru ani slovo. Kruci. Naklonil se přes ni a obrazovku vypnul, načež stáhl zvuk na nulu. Pak poodešel k posteli a s povzdechem si sedl. Jenny na něj hleděla velkýma natěšenýma očima, on ale jen zavrtěl hlavou, nevěděl, co říct. „Tobě se to nelíbilo?“ zeptala se nejistě, možná si všimla, že něco není v pořádku. S odpovědí otálel, musel si myšlenky srovnat v hlavě, než se zhluboka nadechl a odpověděl. „Ne, Jenny, to se mi tedy opravdu nelíbilo. Bylo to hrozné.“ „Ale proč? Říkal jsi přece, že ti připadám hezká.“ „Ty jsi hezká takhle, Jenny! Oblečená a… Já tě jinak vidět nechci! Co by podle tebe řekl táta, kdyby to věděl? Ten by se zbláznil!“ „Ty mu to ale přece nemusíš říkat…?“ „O to nejde. Všichni ostatní, kteří tě znají, by taky… Proč jsi to, Jenny, udělala? Chceš, aby spousta oplzlých chlapů seděla a…? No… Když se na to dívají, to chceš?“ Jenny vypadala skoro vystrašeně. „Já jsem to tam nedala, to Pontus,“ odpověděla a vypadala, jako by se měla každou chvíli rozplakat. „Jaký Pontus?“ „Pontus Örstedt. Můj kluk. Se kterým jsem předtím bydlela.“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192592
„On už není tvůj kluk?“ „Ne, odstěhoval se.“ „To je jen dobře. On tě jen využívá, Jenny. Tohle člověk neudělá někomu, koho má rád.“ Hamád se trochu uklidnil, pokoušel se uvažovat racionálně. „To ale nevadí…“ pokusila se Jenny, ale hned ji přerušil. „To teda vadí. Teď jsi měla štěstí, že jsem to objevil jen já. Tvoje maminka by si vyplakala oči, kdyby to věděla. A tatínek by zase onemocněl, to přece nechceš?“ Teď už se do ní pustil pořádně, musel ji přimět, aby změnila postoj. „A kamarádi v práci,“ mluvil do ní, „co by tomu řekli? Smáli by se ti, Jenny, za zády a ty bys…“ „Vždyť to přece dělají všichni!“ Jenny vypadala ublíženě, jako by jí připadalo, že se k ní chová nespravedlivě. „Všichni tohle nedělají, nikdo, koho znám, se takhle na netu neobnaží. To jen…“ „Ale ano,“ řekla Jenny. „Ne,“ trval na svém Hamád. „Já ti to ukážu,“ řekla Jenny. „Nedělej to, já to nechci vědět.“ „Ty mi ale nevěříš! Musím ti ukázat…“ Natáhla se k počítači a znovu zapnula obrazovku. Šla na oblíbené a rozklikla další film. Hamád ji nechal, bude muset věnovat celý večer tomu, aby tomu zbloudilému dítěti domluvil. Omílal stejnou věc pořád dokola, dokud to nepochopí. Film byl v běhu; další neprofesionální amatérský porno snímek typu podstatně starší muž, jehož tvář není v záběru, souloží s mladou dívkou. „Já už nechci další tyhle věci vidět, Jenny. Mě to nezajímá. Vypni to.“ „Cožpak nevidíš, kdo to je?“ Usmála se a tvář se jí rozzářila očekáváním. „Ne, nevidím. A nechci to vědět. Zavři to.“ „No tak se pořádně podívej. Přece vidíš, kdo to je?“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192592
Intimní scéna se přiblížila, kamera ukázala dívku se zavřenýma očima a pootevřenými ústy, do které zezadu kdosi intenzivně narážel. Zdálo se, že nereaguje, byla jako figurína, která sebou hází sem a tam do taktu s mužovými pohyby. Jako by nebyla ve hře; vypadala zdrogovaná, v bezvědomí nebo jen omámená. Trvalo dvě vteřiny, než mu to docvaklo, a Hamáda zasáhlo poznání, kdo je hlavní aktérkou filmu. Na koho titulek Bad Cop, Good Cop poukazuje. Bylo mu skoro do pláče. „Vypni to,“ řekl, nyní zjevně s větším důrazem, protože ihned uposlechla. Jenny se na něj vyčítavě podívala. „Tak vidíš,“ řekla. „Nejsem to jen já.“ Zarmouceně zavrtěl hlavou, ničemu nerozuměl. Co se to dělo? Co má dělat? „Kde jsi tenhle film našla?“ zeptal se. „Je na stejném místě. To jsou Pontusovy stránky.“ „Amater6.nu? To jsou Pontusovy stránky?“ Jenny přikývla. „A jak se tam, sakra, Petra ocitla?“ Pokrčila rameny, neměla tušení. „Musím si s ním promluvit. Postarat se, aby ty filmy odstranil. Kde bydlí?“ zeptal se Hamád, který už začal uvažovat jasněji. „Nevím. Už se nestýkáme.“ „Jak jsi řekla, že se jmenuje příjmením? Bylo to Örstedt? Napiš mi to.“ Jenny udělala, co řekl, zatímco Hamád vyndal z peněženky z oddílu na mince flešku a zkopíroval oba filmy, aniž přesně věděl, co s nimi provede. „S nikým o tom nebudeme mluvit, Jenny. Ty filmy brzy zmizí a já nechci, abys o nich komukoliv řekla. Jasný?“ Jenny nechápavě přikývla. „Petra by byla strašně smutná, kdyby se to dozvěděla. A tvoji rodiče by se jistě zhroutili.“ „Proč se staráš o Petru?“ zeptala se Jenny. „Ona tě přece nemá ráda.“
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192592