a za trest jsme museli několik hodin klečet v koutě. Když jsme vtipkováním nebo podvodem zvorali i tohle, donutil nás klečet – z ostré strany – na struhadle na kokos a pustil nás, teprve až nám tekla krev a fňukali jsme. Teď už budete zticha, prohlásil spokojeně a my jsme leželi v posteli, kolena nás pálila od jodové tinktury a čekali jsme, až odejde do práce a budeme moct přitisknout ruce na studené sklo. Dívali jsme se, jak děti ze sousedství stavějí sněhuláky nebo iglú a koulují se. Řekl jsem bráchovi o těch polích, která jsem viděl, v mojí paměti rozlehlých, ale jen pokrčil rameny. Ve čtyřce naproti bydlel bratr se sestrou, a když byli venku, zamávali jsme jim. Oplatili nám to a kývli, ať jdeme ven, ale zavrtěli jsme hlavou: Nemůžeme. Bratr táhl sestru za ostatními dětmi s lopatami a dlouhými, sněhem obalenými šálami. Zdálo se, že se jí líbí Rafa, a než odešla, zamávala mu. Nechal to bez odezvy. Američanky jsou prý krásné, řekl. Už jsi nějakou viděl? Jak se jmenuje? Natáhl se pro kapesník, a když kýchl, z nosu mu vyletěla dvojitá nudle. Všechny nás trápily bolesti hlavy, rýma a kašel; i když topení jelo na plné obrátky, zima nám dávala pořádně zabrat. Doma jsem musel chodit ve vánoční čepici, aby mi vyholená hlava nezmrzla; vypadal jsem jako nešťastný elf z tropů. Utřel jsem si nos. Jestli jsou tohle Spojené státy, pošlete mě domů. Nic se neboj. Mami říká, že možná pojedeme domů. Jak to ví? Mluvili o tom s papim. Ona si myslí, že by bylo lepší, kdybychom se vrátili. Rafa sklesle přejel prstem po okně; nikam jezdit nechtěl; líbila se mu telka i splachovací záchod a už se viděl s tou holkou ze čtyřky. O tom já nic nevím, namítl jsem. Papi nevypadá, že by se někam chystal. /98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192569
Co ty můžeš vědět? Jsi jen malej mojón. Vím víc než ty, bránil jsem se. Papi se o návratu na ostrov ani jednou nezmínil. Počkal jsem, až bude mít lepší náladu, a když se dodíval na Abbotta a Costella, zeptal jsem se ho, jestli si myslí, že brzy pojedeme zpátky. Na co? Na návštěvu? Nikam nepojedete.
Třetí týden už jsem měl obavy, že to nepřežijeme. Mami, která byla doma v Dominikánské republice naší autoritou, se ztrácela před očima. Navařila, pak jen seděla a čekala, až bude moct umýt nádobí. Neměla kamarádky ani sousedy, k nimž by mohla chodit na návštěvu. Měli byste si se mnou povídat, prosila nás, ale odbývali jsme ji, ať počká na papiho. Ten si s tebou bude povídat, ujišťoval jsem ji. Rafa se čertil čím dál víc. Zatahal jsem ho za vlasy, což byla naše stará hra, a on vybuchl hněvem. V jednom kuse, bez přestání jsme se rvali jako koně, a když nás od sebe matka roztrhla, místo abychom se jako dřív udobřili, nasupeně jsme trucovali každý na jedné straně pokoje a plánovali, jak jeden druhého odděláme. Upálím tě zaživa, sliboval mi. Měl by sis očíslovat ruce a nohy, varoval jsem ho, aby věděli, jak tě mají poskládat do rakve. Dštili jsme na sebe jed očima jako hadi. Nuda všechno ještě zhoršovala. Jednoho dne jsem si všiml, že sourozenci ze čtyřky se chystají jít ven hrát, a místo abych jim zamával, oblékl jsem si kabát. Rafa seděl na gauči a přepínal mezi pořadem o čínské kuchyni a baseballovým zápasem. Jdu ven, oznámil jsem mu. To určitě, ucedil, ale když jsem otevřel dveře od bytu, zavolal: Hej! Venkovní vzduch byl tak studený, že jsem málem sletěl ze schodů. S odklízením sněhu si nikdo ze sousedů hlavu /99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192569
nelámal. Omotal jsem si ústa šálou a klopýtal po hrbolaté sněhové krustě. Za rohem jsem ty dva dohonil. Počkejte! zavolal jsem. Chci si s vámi hrát. Bratr mě s úšklebkem sledoval, paže nervózně svěšené podél těla, nerozuměl mi jediné slovo. Měl hrozivě bezbarvé vlasy. Jeho sestra měla zelené oči a pihovatou tvář ukrytou pod kapucí z růžové kožešiny. Měli jsme navlečenou stejnou značku laciných palčáků, zakoupených v diskontu Two Guys. Zůstal jsem stát a hleděli jsme na sebe, bílé obláčky dechu z našich úst se téměř prolnuly. Celý svět pokrýval led a slunce se od něj odráželo. Toto bylo moje první skutečné setkání s Američany, připadal jsem si nespoutaný a všeho schopný. Zahýbal jsem palčáky a usmál se. Sestra se otočila k bratrovi a zasmála se. Něco jí řekl a ona se rozběhla za ostatními dětmi, přes rameno za ní doznívaly jako obláčky horkého dechu salvy smíchu. Chtěl jsem jít ven, řekl jsem. Ale otec nám to nedovolí. Myslí si, že jsme moc malí, ale hele, jsem starší než tvoje ségra a můj brácha zas vypadá starší než ty. Bratr na sebe ukázal a řekl: Eric. Já jsem Junior, představil jsem se. Kluk se nepřestával uculovat. Pak se otočil a zamířil k blížící se skupince dětí. Věděl jsem, že mě Rafa pozoruje z okna, a měl jsem co dělat, abych se neotočil a nezamával mu. Malí amíci mě chvíli zpovzdálí pozorovali a pak zamířili pryč. Počkejte, vyhrkl jsem, jenže pak na vedlejším parkovišti zastavil oldsmobile, zablácené pneumatiky obalené sněhem. Nemohl jsem za nimi jít. Sestra se jednou otočila, zpod kapuce jí vykoukl pramínek vlasů. Když odešli, stál jsem ve sněhu, dokud mě nezačaly zábst nohy. Na to, abych se odvážil ještě dál, jsem měl příliš velký strach, že dostanu výprask. Rafa se rozvaloval u televize. Hijo de la gran puta, ulevil jsem si a posadil se. Jseš zmrzlej na kost. /100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192569