Jenom lidé, kteří se pohybovali na hraně zákona, přepravovali hotovost ve výši 9 900 USD. Charlie nasadil uličnický výraz. „Kdybyste byla tak laskavá…“ „A jak to chcete?“ „Ve dvacítkách, padesátkách a stovkách,“ odpověděl Charlie klidným hlasem. Zvedla se od stolu, odešla za jednu z pokladen a za chvilku se vrátila i s penězi. Zatímco před ním pomalu přepočítávala peníze, zkontroloval Charlie hodinky. Čas mu běžel. „…devět tisíc devět set.“ Charlie shrábnul peníze a zamířil ven. „Pane Davisi?“ zavolala za ním. „Nechal jste tu účtenku.“ Významně s ní mávala nad hlavou, jako by to byl smysl celé Charlieho návštěvy v bance. „Nechte si ji,“ odpověděl a vyrazil ze dveří ven. Když nasedl do auta, nacpal obnos do opasku na peníze a nastartoval. Letadlo do Londýna odlétalo za sedmdesát devět minut. Pokud nebude hustý provoz, tak tak ho stihne. Zatímco uháněl po „čtyřistapětce“, snažil se nemyslet na hrůznou jízdu z předešlé noci a raději se soustředit na to, co ho čeká. Přepnout do novinářského modu. Stát se investigativním žurnalistou. Jak hodlá Hora, bývalý tajný agent, co možná pracuje pro CIA nebo jinou vládní organizaci, propašovat Julii z Los Angeles do Uzbekistánu? Před lety napsal Charlie výbušný článek o neuvěřitelných převozech, kdy byli američtí zajatci letecky přepraveni do nějaké cizí země, jejíž úřady si příliš nelámaly hlavu se Ženevskou úmluvou zakazující mučení. Uzbekistán byl pro tuto praxi velmi oblíbenou destinací. Což by taky vysvětlovalo, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192509