pravděpodobnost, že došlo k obvyklé nehodě na obvyklém místě.“ Jeho pohled jako by naznačoval, že možná budu potřebovat další přirovnání. To se pletl, zato jsem se hned vytasil s vlastním: „Jenže čtvrť, kde se to stalo, není tak bezpečná jako dřív, pane Sibene. Dneska to tam je o zdraví, s Molotovovým koktejlem hozeným do okna se musí počítat.“ „Vy,“ zdůraznil Siben, „jste vyšetřovatel, takže hned větříte zločin. Já jsem bezpečnostní inženýr, takže za leteckým neštěstím hned větřím bezpečnostní problém nebo chybu pilota, a s ničím jiným jsem se dodneška ani nesetkal. Ne že bych si možné cizí zavinění nepřipouštěl, ale na případu pracovaly stovky vyšetřovatelů a žádný nenašel sebemenší věcný nebo alespoň nepřímý důkaz jakéhokoli zločinu. Žádná nepřátelská raketa ani palba z vlastních řad, žádná bomba na palubě. Tak proč lidi pořád nechtějí věřit, že to jednoduše byla nehoda? A kdo by asi kryl něco horšího? A proč? Já tomu nerozumím.“ „Já taky ne.“ Tu otázku „proč“ si ale vyšetřovatel musí klást pokaždé. Jestli to byl teroristický útok, tak jsme odpověď znali – nejsme jim po chuti. Ale proč by teroristický útok kryla vláda? Kdyby oproti tomu šlo o náhodný zásah z vlastních řad, chápal bych, že by to panáčci, co omylem vypálili raketu na americké dopravní letadlo, chtěli zakamuflovat. Ale jak říkal kapitán Spruck, v armádní hierarchii ani ve vládě by si tak rozsáhlý zastírací manévr nikdo lajsnout nechtěl a ani nemohl. Kate, která nějakou dobu mlčela, teď Sibena postrčila: „John by chtěl vědět, jak může palivová nádrž zničehonic vybuchnout.“ Siben přikývl, koukl na letadlo a pak na limetkovou nádrž a vyložil mi: „Tak pro začátek je v té středové 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192507