500 000 lety. Jejich hlasový aparát naznačuje, že byli zřejmě schopni vydávat méně zvuků než lidé a tyto jejich zvuky mohly být posazeny výše. Neandrtálci však nakonec vymřeli, jejich posledním známým stanovištěm jsou jeskyně na jižním pobřeží Iberského, dnes Pyrenejského poloostrova. Dlouho panovalo podezření, že populaci neandrtálců vyhladili moderní lidé. Pravda zřejmě tak drsná nebude. Například asi 2,5 procenta DNA moderních lidí, žijících mimo Afriku, se pokládají původem za neandrtálská, což naznačuje možnost dávného křížení těchto dvou druhů. Možná že naši předkové měli nad svými příbuznými nepatrnou, 1 až 2procentní konkurenční výhodu. Tato výhoda, znásobená po mnoho a mnoho generací, jim mohla zajistit zabírání stále většího území a potravy. Jednou takovou výhodou, kterou lidé nad neandrtálci měli, bylo… šití. Lidské jehly nacházíme již z doby před 40 000 lety. Neandrtálskou jehlu však nikdy nikdo nenašel. Tato dovednost umožnila našim předkům ušít si lepší oblečení. Lepší oblečení pro kojence zcela jistě mohlo zajistit, že v drsném chladném počasí měli novorozenci člověka oproti novorozencům neandrtálců mírně zvýšenou šanci na přežití. Už jen tato skutečnost mohla být dostatečným důvodem k prosperitě lidí na úkor neandrtálců. Od doby asi před 50 000 lety je Homo sapiens králem. Pravděpodobně žádnému z homininů se nikdy nepodařilo rozšířit svou populaci na více než 10 000 až 100 000 jedinců – nanejvýš milion. V roce 2012 máme však na Zemi 7 miliard jedinců Homo sapiens, kteří vyplňují každý koutek světa a ohrožují přežití všech ostatních druhů na Zemi.
B u do ucno s t l idstv a Někteří biologové tvrdí, že v současné době se lidská evoluce zastavila. Životní prostředí jsme přizpůsobili sobě a nemusíme se nadále přizpůsobovat my jemu. Nedbáme však skutečnosti, že většina lidí, kro-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192505
mě lidí z bohatého západního světa, čelí každodennímu boji o přežití stejně tak náročnému, jakému čelili jejich dávní předkové, hominini. I v západním světě musí mít nároky na stále složitější a propojenější svět zásadní vliv na propojení v našich mozcích. Sci-fi spisovatelé často vykreslují lidi z daleké budoucnosti jako postavy s velkými mozky a atrofovanými tyčkami místo nohou. Tím však přehlížíme ponaučení získané na základě fosilní historie. Kromaňonci, naši evropští předkové, měli tělo a mozek asi o 5 až 10 procent větší než my. Větší tělo znamená silnější tělo, které je schopno lépe se ochránit a zajistit si přežití. O přežití se kromaňonci museli strachovat každou vteřinu každého dne, zatímco dnes mnoho z nás žije ve vlídném světě, kde loví a o potravu se stará někdo jiný. Domácí zvířata mají vždy menší mozek než jejich divocí příbuzní, to je více než výmluvné. „Prostřednictvím své kultury si lidé prakticky ochočili sami sebe,“ tvrdí paleoantropolog Richard Leakey.9 Ať už je důvodem podstatného zmenšení těla po kromaňoncích cokoli, trend je jasný. Budoucí lidé zřejmě nebudou mít navzdory očekávání větší mozky, než jsou ty naše, jejich mozek bude výrazně menší. Zda máme vůbec nějakou budoucnost, to samozřejmě závisí na našem způsobu řešení mnoha globálních problémů, z nichž mnohé jsme si způsobili sami. Je to tady, stojíme před lekcí nutící nás k zamyšlení nad svou minulostí. Neboť jak praví americký biolog Edward O. Wilson: „Vytvořili jsme civilizaci jako z Hvězdných válek, emotivně jsme však na úrovni doby kamenné.“10
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192505
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192505