„No…“ Zadíval se na ni oním zastřeným pohledem, který si pamatovala z těch rán z doby po jeho návratu z Bangkoku. „Prachy bych na to nevsadil.“ „Určitě doraž. Čeká tě pár veselých překvapení.“ „Překvapení?“ Harry se měkce zasmál. „Co by to tak asi mohlo být? Předčasný odchod do důchodu? Rozloučení s poctami? Udělí mi americký prezident Purpurové srdce?“ Pozvedl hlavu natolik, že Ellen zahlédla jeho krví podlité oči. Vzdychla a obrátila se k oknu. Za leptaným sklem se jako v nějakém psychedelickém filmu míhala beztvará auta. „Proč si takhle ubližuješ, Harry? Víš – já vím – všichni vědí, že to nebyla tvoje chyba! Dokonce i v Secret Service uznávají, že to byla jejich vina, že nás neinformovali. A že jsme jednali správně – že ty jsi jednal správně.“ Harry tiše pronesl, aniž se na ni podíval: „Myslíš si, že jeho rodina bude mít stejný názor, až se jim vrátí domů na kolečkovém křesle?“ „Proboha, Harry!“ Ellen zvýšila hlas a koutkem oka zahlédla, že je žena u pultu pozoruje se vzrůstajícím zájmem, patrně větřila pořádnou hádku. „Vždycky má prostě někdo smůlu, vždycky to prostě někdo nezvládne, Harry. Tak to je, není to ničí vina. Víš, že každý rok umře šedesát procent celé populace pěvušek modrých? Šedesát procent! Kdyby měl člověk dumat nad tím, jaký to má smysl, skončí sám mezi těmi šedesáti procenty, Harry, ani se nenaděje.“ Harry neodpověděl, jen pokyvoval hlavou nad kostkovaným ubrusem s černými propáleninami od cigaret. „Budu sama sebe nenávidět za to, že jsem tohle řekla, Harry, ale jestli zítra přijdeš, budu to považovat za osobní službu. Prostě doraž, nebudu na tebe mluvit a ty na mě nebudeš muset dýchat, jasné?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192481