mons kallentoft „A levnější.“ „Levnější ne.“ Jsem ztracený. Vím to. Kývnu. A o deset minut později Alessandro u mého stolu dekantuje Redigaffi. Provádí celou proceduru a já čichám, ochutnávám a cítím jednu jedinou věc: Bůh existuje. Nejlepší ze všeho, co jsem kdy pil, byl první hlt Redigaffi onoho večera ve Florencii. Myslel jsem si, že můžu pít donekonečna. Míchat si dokonalá suchá martini dle libosti nebo si je nechávat míchat, pít je po litrech v nejkrásnějších barech planety, pít, dokud se nesesypu ze všech barových stoliček a nebudu se plácat na podlaze jako ryba na suchu. Že můžu vysedávat v Operním sklípku ve Stockholmu. Nechat se obklíčit čtyřmi vozíky plnými alkoholu a všechny ty stovky láhví vypít do dna. Byl jsem alkoholik? To musí posoudit Bůh. Já to nedokážu. Jsem moc unavený. A mám strašnou, strašnou žízeň.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192458