sekretariátu do zvláštního archivu ministerstva zahraničních věcí. A. Jakovlev s nepřímým důkazem seznámil poslance a až na základě této informace se podařilo zlomit odpor a získat potřebnou většinu k přijetí rezoluce.80 Pro bylo 1 435 poslanců, proti 251, zdrželo se 226.81 Oficiální finální uznání mělo zásadní důsledky pro vztahy pobaltských republik a Svazu. Otevřelo právní cestu k obnovení jejich nezávislosti. Nacházely se proto, ještě společně s Moldavskem, ve zcela odlišném postavení než ostatní svazové republiky. Moldavsko však bylo odtrženo od Rumunska, nebylo před válkou samostatným státem, ale jen částí unitárního rumunského království. Pro dynamiku pobaltské cesty chyběly v Moldavské republice vnitřní i vnější podmínky. Nacionální inteligence a nově utvořená lidová fronta měly slabé pozice a vliv. Ekonomickou vyspělostí a životní úrovní republika zaostávala za Pobaltím. Na mezinárodní scéně nebyl o Moldavskou SSR zájem. Etnicky a historicky blízké Rumunsko zápasilo s vlastní transformací; navíc deklarované požadavky po opětném připojení Sověty anektovaného teritoria působily kontraproduktivně a narážely na odpor samotných moldavských elit. Představitelé pobaltských republik mohli hovořit o obnovení, restauraci státnosti na rozdíl od ostatních republik, které vznikaly na přirozenoprávním základě národního sebeurčení. Nemohla na tom nic změnit ani argumentace M. Gorbačova a svazových představitelů, že zjištěné poznatky nemají právní důsledky na současné postavení pobaltských republik v SSSR a na jejich setrvání ve Svazu. Originály protokolů, které nebyly po celé sovětské poválečné období až do perestrojky v Moskvě nikde k nalezení, se našly až po rozpadu Sovětského svazu – zastrčené v prezidentském archivu!82 Bylo tedy zřejmé, že o jejich existenci M. Gorbačov věděl, ale že vzhledem k výbušnosti tématu se odvážil jen k polovičatému kroku, k diskusi. Nechal komisi podniknout několikaměsíční mravenčí práci, aniž by se zmínil o existenci originálů tajných protokolů, a vše tvrdošíjně zapíral.83
PosToj ZáPaDu k anexi Anexe pobaltských států nebyla uznána rozhodujícími západními velmocemi. Nejdůslednější byl postoj Spojených států amerických, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192426