ze zavedená pracovní povinnost způsobily, že pracovní podmínky byly zcela změněny. Odborníci i dělníci byli za války ze stavby odvoláváni a přidělováni do válečného průmyslu. Na stavbě zůstávaly neodborné síly a lidé na těžkou práci nezvyklí. Naštěstí ale němečtí okupanti stavbu jako jednu z mála velkých na území protektorátu nezastavili. Bezprostředně po roce 1945 byl projekt rozšířen o přečerpávací vodní elektrárnu, která ve své době patřila k nejvýznamnějším v Evropě. Realizace projektu začala zadáním stavby štěchovického zdymadla. Přehradní profil byl poměrně úzký a na pravé straně nepřístupný. Byl zde silný vodní proud, velmi proměnlivé vodní stavy, problémy se zamrzáním a odchody ledů. Tyto nepříznivé okolnosti způsobily, že pro zajištění dvou základních podmínek – plavby vorů a lodí až do posledního stadia stavby a bezproblémového průtoku velkých vod – musela být výstavba rozdělena do tří etap, jejichž sled dodržení obou podmínek zaručoval. První etapa představovala stavbu horního ohlaví plavební komory, horního plavebního kanálu, dvou polí samostatného tělesa hráze a výlom skály v základech pro elektrárnu. Druhá etapa řešila stavbu tří zbývajících polí a spodní a vrchní stavbu středotlaké elektrárny a třetí etapa stavbu středního a spodního ohlaví plavební komory, spodního plavebního kanálu a úpravu plavební dráhy pod vodním dílem. Všechny důležité části stavby byly prováděny v jímkách různého typu. Pro zajištění průtoku velkých vod a bezpečnosti plavby bylo nutné opatrně volit jejich výšku a směrové uspořádání. Pro výrobu betonové směsi byly na obou březích zřízeny betonárny. Celkem bylo na stavbu použito 186 000 m3 betonu. Přehrada sestává z betonového tělesa s pěti přelivnými poli po 20 metrech. Výška hráze nad terénem je 22,5 metrů a šířka v základech 20 metrů. Na koruně hráze jsou jednotlivá pole hrazena stavidly. Tabule se při průchodu větších vod postupně vyhrazují až nad maximální provozní hladinu. V původním projektu bylo uvažováno o hrazení pomocí dvoudílných prvků – tabule s horní klapkou. Po laboratorních zkouškách bylo však od tohoto záměru upuštěno a provedeno řešení s jednoduchými stavidly. Přelivy byly dimenzovány na katastrofální vodu z roku 1890, tj. na 2400 m3/s. Zatížení bylo z bezpečnostních důvodů zvýšeno ještě o 50 % na hodnotu 3600 m3/s. Povodni s téměř tímto průtokem byla přehrada vystavena v roce 2002. Plavební zařízení je umístěno u pravého břehu. Jedná se o dvě komory situované za sebou. Plavidla překonávají v plavební komoře rozdíl hladin 20 metrů. Užitná délka mezi záporníky je 118,4 metru. Vrata komory jsou vzpěrná a svou výškou představují unikát v evropském vodním hospodářství. V případě vrat bylo řešení původně navrženo jinak. Spodní vrata měla být konstruována jako vertikálně pohyblivá tabule, ale k realizaci nedošlo z finančních důvodů. Délka hráze v koruně je pouze 124 m, protože vltavské údolí je v těchto místech relativně úzké. Celkový objem nádrže je však přesto poměrně značný, činí 10,4 miliónů m3. Středotlaká elektrárna byla umístěna po dohodě s budoucím nájemcem tak, že budova je situována šikmo od osy přehrady mimo její těleso. Vtokové objekty s jemnými česly jsou však s tělesem v jedné přímce. V elektrárně pracují dvě Kaplanovy turbíny s hltností 2 x 80 m3/s a výkonem 2 x 11,25 MW při maximálním spádu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192116