Ozval se číšníkův hlas za zády Michala. „Ne! Protože máš stát přede mnou, a ne za mejma zádama.“ Odsekl přísně Michal. Číšník obešel stůl a opětovně se zeptal: „Omlouvám se, pane. Dáte si prosím něco?“ „To co ty dva. Dík.“ Odpověděl Michal, aniž vzhlédl očima na číšníka. Vzápětí se podíval na Sandru a vážně se zeptal: „Tak povídejte, slečno Sandro. Pokud možno fakta očesaná od novinářských nesmyslů a domněnek. Budu k vám upřímnej. Nesnáším novináře a ty jejich hovadský bláboly, který jsou jak fantasmagorický, debilní, na pravdě se nezakládající pohádky. Takže vás prosím pokud možno pouze o sračkama nezabarvenou skutečnou podstatu faktů. Předem dík!“ Sandra chvíli mlčela, dívala se na Michala a poté začala tiše s pokorou v hlase vyprávět: „Takže sračkama nezabarvená skutečná podstata je, že mně do redakce zavolal pan Novák, abych se s ním sešla, protože mně chce něco říct. Sešli jsme se v parku. Tam mi začal vyprávět, že jeho dcera Hanka šla do studentské agentury, aby mohla odcestovat na brigádu. Hlavně se tam chtěla pořádně naučit komunikativní angličtinu, kvůli státnicím...“ „Tady je ta káva a soda, pane.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192058
Přerušil Sandřin monolog číšník a položil před Michala podšálek s šálkem a skleničku s lahví. „Dík.“ Odpověděl nevrle Michal a vyzval Sandru, aby pokračovala, a přitom ji velmi zkoumavě a koncentrovaně poslouchal a pozoroval. „No a tak dcera po pár týdnech odcestovala. Jenže ouha! Po asi dvou měsících nepřítomnosti přišla od Hanky jen jedna zpráva z Londýna, a to dopis psaný na počítači, kde údajně napsala, že je v pořádku, má se fajn a potkala nějakého známého, který jí dohodil lepší práci. Takže až se tam usadí, opět se tátovi ozve. Jenže táta znal svou dceru velmi dobře. Měli spolu úžasný vztah už kvůli tomu, že jim umřela maminka, když holce byly necelé tři roky. Byli na sebe abnormálně vzájemně citově závislí a táta si kvůli holce už další partnerku nenašel. Tudíž věděl a velmi dobře dokázal předpokládat, jak se jeho dcera zachová, a rozhodně tohle nebyl její styl. Dal jí na cestu dostatek peněz na to, aby mu volala či posílala mailové zprávy z internetové kavárny. Jenže nic nepřicházelo! Jen jeden jediný dopis psaný na počítači a taky tak podepsaný. Tátovi to bylo dost divný, a tak se šel do té studentské agentury pozeptat. Tam mu dceru totálně zapřeli se slovy: „V životě jsme vaší dceru neviděli 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192058
a nikam od nás neodjela, to jste si musel splést. Tak na shledanou a laskavě nás neobtěžujte.“ To starostlivého tatíka Nováka už totálně dostalo, protože s dcerou projednával a vyřizoval veškeré formality, co se odjezdu týkalo. Dokonce tam s Hankou byl, když projednávali formality kvůli odjezdu. Ale nenápadně z agentury mlčky odešel a stavil se cestou na policejní stanici. Na policii mu oznámili, ať si dceru oznámí za pohřešovanou, ale že pakliže je někde v cizině, tak mu stejně nepomůžou, protože to není v jejich kompetenci. A ať si prý nezoufá, protože pravděpodobně se mu dcera v cizině zabouchla a nemá čas se ozvat. To milujícího tátu pochopitelně moc neuspokojilo a rozhodl se, že si dceru najde sám. Zkrátím to. Rozjel maratón urputného vyšetřování na vlastní pěst, z něhož vyplývá, že studentská agentura si zde vybírá studenty a ti se ztrácejí ze světa! A aby to nebylo tak jednoduchý, vypadá to, že s tou agenturou jsou spojeni někteří velmi vysoce společensky postavení lidé. Sebrané materiály a některé kopie karet studentů mám u sebe. Ten muž se stal štvancem, šli po něm tvrdě. Byl celý vyčerpaný, strhaný a vylekaný, když jsem se s ním tenkrát v lesoparku sešla. Původně jsme si s Pavlem mysleli, bůh nám odpusť, že je třeba pan Novák duševně chorý, a nebrali jsme to setkání moc 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192058