19
je š t ě p á r slov o paní Humbertové, dokud je nám přáno (schyluje se totiž ke katastrofě). Vždycky jsem si uvědomoval, že má majetnické choutky, ale jaktěživ bych si nepomyslel, že bude tak nemožně žárlit na všechno v mém životě, co nijak nesouviselo s ní. S nenasytnou zvědavostí toužila slídit v mé minulosti. Lačněla po tom, abych křísil všechny své lásky, aby mě pak mohla nutit urážet je a tupit, abych si je odpadlicky a do nejmenšího detailu vybavoval, a tím svoji minulost ničil. Musel jsem jí vyprávět o svém manželství s Valerií, která byla přirozeně směšná; musel jsem si však také k ukojení jejích morbidních libůstek vymyslet či spíše krutě vycucat z prstu dlouhý zástup milenek. Abych jí udělal radost, musel jsem jí předložit úplný katalog, v němž byly všechny pěkně rozškatulkované přesně podle pravidel amerických reklam, na nichž jsou školáci vyobrazeni v citlivém poměru ras, s jedním, jediným, zato navýsost roztomilým čokoládovým chlapečkem s velkými kukadly takřka v samém středu první řady. Předváděl jsem tedy své ženy a nutil je do úsměvů a úsluh – roztouženou blondýnku, divokou brunetu, smyslnou rusovlásku – jako na přehlídce v bordelu. Čím byly v mém podání oblíbenější a vulgárnější, tím byla paní Humbertová s estrádou spokojenější. Dosud nikdy jsem se tolik nezpovídal ani nevyslechl tolik zpovědí. Upřímnost a neumělost, s jakými mluvila o tom, co nazývala svým „citovým životem“, od prvního pohlazení po manželské judo, stály eticky vzato v příkrém rozporu s mými vytříbenými kompozicemi, třebaže technicky vzato byly ty dva náhledy stejného rodu, jelikož oba byly ovlivněny stejnými pitomostmi (rozhlasovými cajdáky, psychoanalýzou a červenou knihovnou), z nichž já čerpal své literární postavy a ona svoji mluvu. Nemálo mě pobavily určité pozoruhodné sexuální manýry, jimiž podle Charlotty, která považovala moji bujarost za nemístnou, vládl ten dobrý Harold Haze;
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192014