98
Vzduchotěsnost domu
Provedení testu Měřicí aparatura se skládá z výkonného ventilátoru, čidel na měření objemového toku vzduchu a vyhodnocovací jednotky. Pomoci napínací plachty se ventilátor vzduchotěsně umístí do vhodného otvoru (obvykle vstupní dveře) a nainstalují se přístroje. Řídicí jednotka obsahující přenosný počítač a speciální software řídí a kontroluje celý průběh měření, které pak okamžitě vyhodnocuje. Základem metody je vytvoření přetlaku a podtlaku v měřeném úseku stavby o velikosti postupně 20–100 Pa tlakového rozdílu. Výpočtem se pak zjistí objem vzduchu, který je potřeba dodat do úseku na udržení jednotlivých tlaků. Vytvořená křivka udává v bodě 50 Pa
hodnotu n50 udávající výměnu vzduchu za hodinu při daném tlakovém rozdílu mezi exteriérem a interiérem domu. Limitní hodnota n50 pro pasivní domy s rekuperací je 0,6 h-1. Nová norma ČSN 73 0540-2 dokonce doporučuje hodnotu 0,4 h-1. Lokalizace netěsností Při neuspokojivém výsledku je důležitá správná lokalizace netěsností. Odborník obvykle dokáže určit netěsnost pouhou dlaní nebo pomocí anemometru – přístroje pro měření okamžité rychlosti proudění vzduchu. Dalším způsobem je použití kouře, který ukáže dobře netěsnosti. Cenné informace lze získat i termovizní, která ale vyžaduje větší rozdíly teplot mezi interiérem a exteriérem. Po lokalizaci netěsných míst probíhá oprava a další opakované měření, až je dosaženo požadované hodnoty.
6.8
Obr. 6.8 Měření kritických míst pomocí termokamery (zdroj: GEOTRONICS Praha, s. r. o.) 6.9
Obr. 6.9 Zkouška anemometrem (zdroj: CPD)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192007