Nervový systém
hluboko do okolní nervové tkáně. Do postranních komor a ze stropu III. a IV. komory vybíhá plexus choroideus. Skládá se z krátkých rozvětvených klků z velmi řídkého, bohatě prokrveného vaziva. Na povrchu jsou klky pokryty jednovrstevným kubickým až nízkým cylindrickým epitelem, který je derivátem ependymu a představuje součást filtrační bariéry pro tvorbu mozkomíšního moku (obr. 9.4).
Mozeček Kůra (šedá hmota) mozečku (cerebellum) je složena ze tří vrstev (obr. 9.5). Jsou to směrem od povrchu: 1. vrstva molekulární (stratum moleculare – cinereum) 2. vrstva buněk Purkyňových (stratum gangliosum) 3. vrstva zrnitá (stratum granulosum) Vrstva molekulární je chudá na buňky, převládají tu pleteně nervových a gliových vláken. Z nervových buněk tu jsou zastoupeny velmi malé buňky hvězdicovitého tvaru s krátkými, silně se větvícími výběžky – dendrity – a buňky košíčkové, uložené v hlubších partiích molekulární vrstvy. Košíčkové buňky mají dlouhý neurit probíhající paralelně s povrchem kůry a kolmo na průběh závitu, který vysílá několik krátkých poboček (kolaterál) opřádajících jako axosomatické synapse perikarya Purkyňových buněk (obr. 9.7). Vrstvu gangliových buněk tvoří jedna řada velkých Purkyňových buněk s vidlicovitě větvenými dvěma hlavními dendrity, které se bohatě rozvětvují v rovině kolmé na průběh závitu mozečku ve vrstvě molekulární (obr. 9.6). Větvení dendritů připomíná paroží u jelenů. Dendrity jsou posázeny maličkými trny. Dlouhý neurit postupuje do poslední vrstvy kůry a směřuje do bílé hmoty. Mezi Purkyňovými buňkami se nacházejí astrocyty – Bergmannova glie (kandelábrové buňky). Bergmannovy buňky mají dlouhé, nepočetné výběžky, které probíhají paralelně k povrchu molekulární vrstvy (obr. 9.8) a lze je dobře znázornit imunohistochemickým průkazem gliových fibrilárních acidických proteinů (GFAP) jejich cytoskeletu. Výběžky se na konci rozšiřují v nožky (pedikly) skládající hraniční gliovou bariéru kolem cév a pod pia mater. Podél dendritů Purkyňových buněk se vinou z nucleus olivae aferentní dráhy vzhůru skrze bílou hmotu i stratum granulosum jako šplhavá vlákna, která již na neurocytu vytvořila synaptický kontakt, aby reprezentovala axosomatodendritický typ synapse (obr. 9.7). Vrstva zrnitá se skládá z hustě nahromaděných, velmi malých (4–6 μm) multipolárních zrnkovitých neuronů s krátkými dendrity, které se větví v zrnité vrstvě v krátké větévky. Ve skupinách těchto drobných neuronů, jejichž dendrity jsou synapticky spojeny s mechovými vlákny ve složité komplexy (glomeruli cerebellares), jsou zastoupeny i neurony větší. Neurity těchto buněk jsou dlouhé a směřují do molekulární vrstvy, kde se větví na dvě raménka na způsob písmene T. Raménka probíhají paralelně
99
s osou závitů (folií) mozečku a vstupují do axodendritických synaptických kontaktů s dendrity Purkyňových buněk. Kromě těchto buněk jsou v granulární vrstvě buňky Golgiho, ještě o něco větší než zrnkovité buňky. Jejich dendrity se větví ve všech vrstvách kůry, krátký neurit se rozvětvuje mezi buňkami granulární vrstvy. Z vláken lze v granulární vrstvě ještě prokázat jemné svazečky vláken mechových. Jde o konečná rozvětvení neuritů jako aferentních drah z mozkového kmene. V bílé hmotě mozečku jsou větší skupiny multipolárních buněk skládajících jádra mozečku.
Hřbetní mícha Hřbetní míchu (medulla spinalis) tvoří sloupce šedé hmoty obalené na povrchu hmotou bílou. Středem míchy probíhá centrální míšní kanál vystlaný ependymem (obr. 9.9). Rozlišujeme sloupce přední (columnae anteriores), postranní (columnae laterales) a zadní (columnae posteriores). Šedá hmota se skládá z multipolárních nervových buněk různé velikosti, uspořádaných ve sloupcích směrem odzadu dopředu do 10 zόn (Rexedovy zόny). Obecně lze říci, že přední sloupce míšní mají povahu motorickou, obsahují multipolární neurony největší velikosti (obr. 9.10). Zadní sloupce jsou senzitivní a postranní, vytvořené markantněji pouze v krční, hrudní a bederní míše, mají vztah k vegetativnímu nervovému systému. Bílá hmota je vpředu rozdělena podélným úzkým žlábkem (fissura mediana anterior), vzadu podélnou rýhou (sulcus medianus posterior), na níž navazuje až k centrálnímu kanálu septum medianum posterius, na pravou a levou polovinu. Dále se člení na přední, zadní a postranní provazce. Provazce bílé hmoty tvoří myelinizovaná nervová vlákna se silnou myelinovou pochvou, obalenou do výběžků oligodendroglie.
Periferní nervový systém (PNS) Periferní nervový systém se dělí na spinální a autonomní (vegetativní). Ke spinálnímu systému patří periferní mozkomíšní nervy a spinální ganglia. Periferní nerv je složen z různě silných svazků myelinizovaných nervových vláken. Povrch nervu i jednotlivé svazky obaluje pochva z kolagenního vaziva. Zcela na povrchu je epineurium, primární nervové svazky obaluje perineurium a jednotlivá nervová vlákna pak endoneurium (obr. 9.11, 9.12). Ve vazivu pochvy epineuria probíhají větší krevní a lymfatické cévy a mohou tu být i adipocyty. V perineuriu se rozlišuje zevní pars fibrosa s převahou kolagenních vláken a vnitřní pars epitheloidea lamelovité struktury. V lamelách se střídají ploché, epiteloidně přeměněné fibroblasty s lamelami složenými z kolagenních vláken. Perineurium uzavírá endoneurální prostor, v němž probíhají myelinizovaná nervová vlákna, krevní a lymfatické kapiláry a tenká kolagenní vlákna. Z buněk tu jsou zastoupeny fibroblasty, makro-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191951