posedlý Rose – by mě nenapadlo, že budu do nějaké holky takhle blázen. Čeká nás jen pár dní odloučení a já už propa dám zoufalství. Je to celkem ironie, protože dřív jsem chodil s takovými, u kterých jsem toužil po tom, abychom se pár dní neviděli. Dobře, víc dní. Celé mi to připadalo bláznivé, ale to nejspíš proto, že jsem blázen do Sydney. Lissa mi poslala sáhodlouhé cestovní pokyny a já si vzal taxi na letiště. Sydney by mě zabila, kdybych nechal Ivaški nátora delší dobu zaparkovaného v garáži u letiště. S Neilem jsem se měl sejít až v hale. Díky jeho výšce a strnulému postoji jsem ho spatřil okamžitě. Udivilo mě, že vedle něj stojí malá postava s blond vlasy. Sydney se ke mně otočila s chladným výrazem alchymistky. „Proč, Sageová starší?“ zavrčel jsem a doufal, že z toho není slyšet, že bych ji nejradši přitiskl ke zdi a začal vášnivě líbat. „Snad tě taky neodveleli na tohle šílený dobrodružství?“ „Sydney byla tak hodná, že mě sem odvezla,“ objasnil Neil netečně. „To je od tebe hezké,“ poznamenal jsem blahosklonně. „Myslel jsem, že budeš se ségrou řešit tajemství barevnýho kó dování, nebo čím se to bavíte.“ Sydney si založila ruce a nasadila strnulý výraz. „Přesunu ly jsme to, abyste vy dva stihli let. Musela jsem přijít osobně, abych se přesvědčila, že jsi skutečně dorazil. Tohle je vážná záležitost, to přece víš.“ Pokrčil jsem rameny. „Když to říkáš.“ Dokázala působit jako dokonale naštvaná alchymistka. V tu chvíli jsem ji toužil políbit víc než kdy dřív. „Nemáme čas na vaše dohadování,“ vložil se do toho Neil. „A tohle opravdu je vážné.“ Otočil hlavu k informační tabu li a během toho kratičkého okamžiku se mi Sydney podívala do očí. Rty se jí zvlnily v náznaku úsměvu, který zmizel v mo mentě, kdy se k nám Neil zase otočil. „Musíme jít a přihlásit se.“ Přikývla. „Příjemný let a hodně štěstí.“ „Sami jsme strůjci svého štěstí, Sageová.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191914