98 / český jazyk
shodou i přídavná jména, některá zájmena a číslovky. Základním ukazatelem životnosti je shoda tvarů 2. a 4. pádu jednotného čísla, např.: 2. pád známého sportovce, 4. pád známého sportovce, a neživotnosti shoda tvarů 1. a 4. pádu jednotného čísla, např. 1. pád těžký kámen, 4. pád těžký kámen. Podstatná jména národ, lid, dobytek, hmyz, skot se skloňují podle neživotného vzoru hrad, ačkoli označují živé bytosti (1. pád národ, 4. pád národ), a podstatná jména sněhulák, panák, strašák se skloňují podle životného vzoru pán (2. pád sněhuláka, 4. pád sněhuláka), přestože označují věci neživé. Podstatná jména lidičky, rodiče, koně mají v 1. pádě množného čísla neživotné koncovky, ale shodu s pří vlastkem a přísudkem mají jako podstatná jména rodu mužského životného: všichni lidičky se sbíhali, přišli příjemní rodiče, silní koně táhli vůz. Tvary dni a dny jsou neživotné, proto se v příčestí píše -y (dni i dny ubíhaly). U některých podstatných jmen se užívají jak koncovky životné, tak i neživotné, např.: ukazatelé/ukazatele, ledoborci/ledoborce, uzenáči/uzenáče, slanečci/slanečky. Přídavné jméno, zájmeno i sloveso má vždy stejnou formu tvaru jako užité podstatné jméno: všichni ukazatelé se shodovali × všechny ukazatele se shodovaly (viz Pravidla českého pravopisu; zde viz podkapitola 6.2.2.1.B.3). Podstatná jména rodu ženského a středního tento prostředek rozlišení nemají, proto u nich toto členění není. Od jmenného gramatického rodu se odlišuje rod přirozený (biologický). Na jeho základě se názvy osob a zvířat rozlišují podle pohlaví (rod mužský a ženský). Tyto rozdíly lze vyjádřit prostředky lexikálními: chlapec – dívka, kohout – slepice; slovotvornými: prodavač – prodavačka, medvěd – medvědice; syntaktickou shodou: chlapec je veselý, dívka je veselá, pes je hladový, kočka je hladová. Zajímavé je podstatné jméno člověk (pán), které má jiné pojmenování pro číslo množné: lidé. V 1. p. č. množ. má životnou koncovku -é, ale ostatní tvary jsou podle vzoru kost (rod ženský). Některá podstatná jména označují osobu nebo zvíře obou pohlaví bez rozdílu: jedináček, nekňuba, smíšek, host, zbabělec, miláček; vlaštovka, vrabec, had, morče. Taková podstatná jména se označují jako vespolná. Podstatná jména vespolná označující názvy osob jsou většinou rodu mužského (viz uvedené příklady), někdy středního, např.: nemehlo, vnouče, dvojče, dítě, … a zřídka ženského: veselá kopa, je to bačkora, oblastně zámora (slabý, neduživý člověk). Častá jsou ve všech ro dech podstatná jména vespolná, která označují názvy zvířat: pták, drozd, kos, rak; moucha, ryba, štika, veverka; kuře, hříbě, mládě aj. V některých případech dochází mezi rody ke kolísání. To znamená, že některá podstatná jména mohou mít rod dvojí (ten, ta) svízel, hřídel, rez, smeč; (ten, to) rukojmí; (ta, to) kanoe, káně, výjimečně trojí (budižkničemu). Jsou to tzv. podstatná jména obourodá.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191905