Visegrádská skupina a její vývoj v letech 1991-2004 (Ukázka, strana 99)

98

zemí V4 v průběhu jednání o nové institucionální podobě EU a projednávání textu Smlouvy o ústavě pro Evropu v rámci jednání Konventu, rozdíly v ratifikačním postoji ke Smlouvě o ústavě pro Evropu (v Maďarsku a na Slovensku proběhla, v ČR a Polsku nikoliv), neschopnost nalezení společného stanoviska na některé otázky související s restrikcemi, respektive přechodnými opatřeními ze strany tzv. starých členů EU); • harmonizaci společné vízové politiky zemí Visegrádské skupiny vůči východním zemím, zejména Ukrajině atd.; • dalšímu rozšíření Visegrádské skupiny (zde byl patrný zejména odpor Slovenska a Maďarska), případně nalezení vhodného formátu pro jednání se zeměmi střední a východní Evropy majících o takový dialog zájem (Ukrajina, pobaltské země, Slovinsko, Rakousko).

V těchto oblastech se projevil zřetelný nesoulad zájmů zemí Visegrádské skupiny, přičemž výsledkem byl individuální přístup každé ze zemí k danému tématu.

2.4.3 Summity premiérů zemí Visegrádské skupiny a Beneluxu Praktickým důkazem toho, že Visegrád by se mohl stát regionální platformou v rámci EU, bylo nastartování vzájemné spolupráce se skupinou zemí Beneluxu – Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem, které představují příklad úspěšné regionální spolupráce v rámci EU. Navíc ve srovnání se zeměmi Visegrádské skupiny mají země Beneluxu některé podobné či shodné znaky – historický vývoj, geopolitickou situaci, podobné kulturní zaměření, srovnatelnou úroveň ekonomiky i podobnost vnitropolitického vývoje. To vše dávalo Visegrádu dobrou inspiraci, aby vzájemná spolupráce po vstupu do EU nejen nezanikla, ale na příkladu zemí Beneluxu se dále rozvíjela.

Iniciátory myšlenky organizace summitu předsedů vlád zemí Beneluxu a Visegrádu byli český premiér Miloš Zeman a jeho belgický protějšek Guy Verhofstadt, kteří se v únoru 2001 v Bruselu dohodli na zahájení této spolupráce. Zeman v minulosti několikrát prohlásil, že malé členské státy EU mají mnoho společného, a proto by měly spolupracovat. Česká republika podporovala tuto spolupráci a viděla v ní vhodnou příležitost k otevření cesty ke spolupráci i na dalších úrovních. Praha vycházela z toho, že kooperace Benelux – Visegrád by neměla být institucionalizována a jejím základem by měl být dialog na různých úrovních v oblastech společných zájmů. Tento dialog se měl týkat jak exekutivy,

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191813

99

tak i parlamentů a sféry občanské společnosti.179 Všechny země V4 pak uvítaly tuto formu spolupráce, neboť vytvářela prostor pro podporu ze strany zemí Beneluxu (jako zakládajících členů EU) integračnímu procesu v Evropě a rovněž jako podporu jejich vstupu do EU.

Lucemburk (Lucembursko) – 5. prosinec 2001 První schůzka ministerských předsedů ČR, Polska, Slovenska, Maďarska, Belgie, Nizozemska a Lucemburska nazvaná „Budoucnost Evropy“ měla za cíl posoudit, zda je tato spolupráce možná a dále případně stanovit její obsah a formy. Dalšími důležitými tématy byly „evropské záležitosti“ – příprava Smlouvy o ústavě pro Evropu, Charta základních práv EU a tvorba společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie. Důležitá debata se v tomto duchu vedla o konkrétních tématech mezivládní konference v roce 2004, jako byly především reforma institucí EU a role nově přistupujících zemí. V této souvislosti se premiéři vyslovili pro dodržení harmonogramu rozšíření a zdůraznili, že je nutné zachovat princip diferenciace a hodnocení jednotlivých kandidátů podle jejich individuální připravenosti. Maďarský premiér Orbán v této otázce zdůraznil, že jeho země není proti rozšíření EU o deset zemí najednou, ale kvůli tomu nehodlá Budapešť čekat.180 Dále premiéři jednali o boji proti mezinárodnímu terorismu a integračních procesech ve světě.

V závěrečném komuniké bylo zdůrazněno, že kandidátské země musí být plně zapojeny do debaty o budoucnosti Evropy a do činnosti Konventu jako platformy pro přípravu Smlouvy o ústavě pro Evropu. Také měly být definovány priority spolupráce Benelux – Visegrádská skupina.

Premiér Zeman na závěr jednání řekl, že důležitost summitu spočívala v dosažení shody na tom, že lze v budoucnu efektivně spolupracovat.

Podle něj prokázal summit i důležitou roli tak často podceňované visegrádské čtyřky.181

Trenčín (Slovensko) – 24.–25. květen 2002 Další summit předsedů vlád zemí visegrádské čtyřky a Beneluxu se uskutečnil v Trenčíně, bohužel za neúčasti maďarského předsedy vlády.182 179 Zpráva o zahraniční politice České republiky (období od ledna 2000 do prosince 2000). Praha 2001, s. 39.

180 Benelux a V4 potvrdily, že chtějí úžeji spolupracovat. ČTK, 5. 12. 2001.

181 Tamtéž.

182 Nastupující premiér Péter Medgyessy usiloval o získání důvěry vlády, proto byl vedoucím maďarské delegece vedoucí Úřadu vlády István Stumpf.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191813

100

Všichni zúčastnění diskutovali zejména o zkušenostech Belgie, Nizozemska a Lucemburska v rámci EU a možné aplikaci podobných vztahů mezi zeměmi Visegrádu, o zajištění ochrany vnějších hranic před nelegální migrací, včetně aplikace schengenských dohod pro nově přistupující země, dále o bezpečnostních otázkách a rizicích Evropy a světa a o další spolupráci obou regionálních seskupení. V této otázce panovala shoda na tom, že spolupráce nebude v budoucnu institucionalizována, ale že je možné definovat oblasti spolupráce, kde může být produktivní a užitečná pro všechny.183 Premiéři se dále zabývali konkrétními tématy souvisejícími se vstupem zemí V4 do EU (volný pohyb pracovních sil, existence přechodných období, smlouva o ústavě pro Evropu). Především polská strana se pak snažila využít tohoto setkání k vytvoření společné pozice především visegrádských zemí pro nadcházející vyjednávání s Unií o konkrétních vstupních podmínkách. Polský premiér Miller prohlásil, že je velmi důležité, aby v základních otázkách evropské integrace dokázali všichni členové visegrádského projektu hovořit jedním hlasem, což se však v mnohých případech v minulosti nedařilo. V závěru pak bylo konstatováno, že všichni zúčastnění považují spolupráci mezi V4 a Beneluxem za prospěšnou a hodlají v ní pokračovat.

Brusel (Belgie) – 25. březen 2004 Poslední jednání předsedů vlád zemí ve formátu Visegrádská skupina – Benelux před vstupem zemí V4 do EU se uskutečnilo 25. března 2004 v Bruselu, a to před jednáním Evropské rady. Projednávaná témata se týkala především evropské problematiky a výměny zkušeností obou regionálních uskupení. V rámci evropské agendy byly diskutovány otázky spojené s členstvím ČR, Polska, Maďarska a Slovenska v EU (jednalo se především o volném pohybu pracovních sil u nově přistupujících zemí, existenci a délce přechodných opatření a dalších restrikcí ze strany některých stávajících, ale i nových členů Unie), projednávána byla i tematika Smlouvy o ústavě pro Evropu, kde všechny zúčastněné strany s výjimkou Varšavy zastávaly podobný názor. Proběhla i debata o budoucí finanční perspektivě EU, společné zahraniční politice, budoucím rozšíření EU atd. Dalším tématem pak byla možná kooperace obou regio-nálních seskupení v rámci EU. Bylo konstatováno, že v institucionalizované podobě není účelné tuto spolupráci rozvíjet, přičemž zachování stávajícího formátu vzájemné spolupráce může být prospěšné jak v obecné 183 Bohužel již nebylo konkrétně stanoveno, o jaké oblasti by se mělo jednat.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191813