tvrdila, že náhlému úmrtí nemluvněte se dá zabránit, když se nožem na stejky udělá třikrát znamení kříže. „A když někde stanuješ, můžeš místo toho použít kapesní nůž?“ zeptal jsem se. Podívala se na mě a potřásla hlavou. „Kdo by kurva jezdil s nemluvnětem pod stan?“ Helena vyklepávala na stůl tabletky: tyhle na srdce a na vysoký tlak, tyhle na bolest v boku a na novou bolest v pravé noze. Výpravy k doktorovi se pro ni staly jedinou propustkou z domu. Po každé návštěvě strávila hodiny na telefonu a buzerovala lidi ve zdravotní pojišťovně. Když jí tohle zevšednělo, začala telefonovat do McKayovy drogerie a pustila se do lékárníka. „Já bych mu tak ráda uřízla koule a nacpala mu je do krku,“ ujistila mě. Teď měla začít brát nové tablety. Nabídl jsem se, že jí je vyzvednu, a spolu s receptem mi podala i stvrzenku. Její nepřítel lékárník předražil její poslední objednávku, takže až jí vyzvednu ten nový lék, mám tomu parchantovi s žiďáckou skobou místo nosu sdělit, že mé sousedce dluží čtyři centy. Pak jsem mu měl navrhnout, aby si poplatek za donášku strčil do svého tlustého zadku. „Zapamatoval sis to?“ zeptala se Helena. Ochotně jsem jí vyzvedl lék, ale když došlo na sporný účet – ke konci už bylo pro Helenu sporné všechno –, vyrovnal jsem to z vlastní kapsy a lhal jsem, když ze mě páčila podrobnosti. „Lékárník říkal, že se omlouvá a že se to příště nestane,“ ujistil jsem ji. „Řekl jsi mu, co může udělat s tím poplatkem za donášku?“ „Zajisté.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191732