Vzpomněl jsem si na útržky řečí chlapců, které jsem za slechl, když mluvili o ňadrech, bocích a spojení. Je jako smetana, je moc hebká. Mezi jejími stehny zapomeneš i to, jak se jmenuješ. Mluvili hlasy napjatými vzrušením, tváře jim plály. Avšak když jsem si pokusil představit, o čem hovořili, myšlenky se mi ztrácely a nechtěly se nechat chytit, tak jako ryby prokluzující mezi prsty. Namísto nich přicházely jiné představy. Křivka krku skloněného nad lyrou, vlasy lesknoucí se ve světle ohně, ruce, na nichž se míhají šlachy. Trávili jsme spolu celé dny a já neměl možnost úniku: před vonnými oleji, kterými si natíral chodidla, před pohledy na holou kůži, když se převlékal. Odvracel jsem od něj pohled a myslel na onen den na pláži, na chlad v jeho očích i na to, jak ode mě utekl. A pokaždé jsem si vzpomněl na jeho matku. Brzy ráno, zatímco Achilleus ještě spal, jsem si zvykl chodívat sám pryč, a někdy také odpoledne, když se cvičil v hodu kopím. Bral jsem si s sebou flétnu, ale hrál jsem na ni jen zřídka. Spíše jsem si našel nějaký strom, o ten jsem se opřel a vdechoval ostrou vůni cypřišů, jež ke mně vanula z vrcholku hory. Pomalu, jakoby ve snaze neupoutat mou pozornost, mi ruka klesla mezi stehna. V tom, co jsem dělal, byl stud, a ještě větší stud přicházel s myšlenkami, jež mě přitom napadaly. Nicméně horší by bývalo, kdyby mě napadaly v jeskyni z růžového křemene s ním po mém boku. Někdy pak bývalo těžké vrátit se do jeskyně. „Kdes byl?“ ptával se mě. „Jen tak…“ odpovídal jsem mu a neurčitě ukazoval směrem ven. Vždy jen přikývl. Věděl jsem však, že vidí, jak se mi červeň vlévá do tváří. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191654