98
EMILY GIFFIN
„Bude průhledná? Bude skrz ni vidět?“ „Ano,“ přisvědčí lékař. „Abychom viděli, jak jizvy blednou a kde působí tlak. Postupem času bude terapeutka masku upravovat.“ Pozorně sleduje ženinu tvář, jako by v ní něco hledal. „Rozumíte?“ Valerie přikývne. Částečně ji uklidnil. „Nějaké otázky?“ „Ne. Žádná mě teď nenapadá,“ hlesne tiše. „Dobrá. Kdybyste nějakou měla, stačí zavolat. Kdykoliv. Můj mobil máte.“ „Děkuji vám, doktore Russo.“ „Nick,“ opraví ji – přinejmenším počtvrté. „Nicku,“ opakuje a znovu se na sebe podívají. Opět se rozhostí ticho, ale tentokrát se Valerie cítí mnohem příjemněji. Nick je na tom nejspíš stejně, protože se usměje a pohotově změní téma. „Charlie povídal, že jste právnička.“ Valerie přikývne. Zajímalo by ji, kdy a při jaké příležitosti se syn zmínil o její profesi. „Jakému druhu práva se věnujete?“ vyzvídá lékař. „Podnikovému,“ odpoví a napadne ji, jak nedůležitá jí nyní připadá firma, pro kterou pracuje, i její politika. Několikrát po telefonu mluvila se svým nadřízeným. Ubezpečil ji, že o její případy i klienty je postaráno a nemá si s nimi dělat starosti. Jinak na práci ani nepomyslela a nechápe, proč se jí dříve nechávala stresovat. „Studovala jste někde v okolí?“ Valerie přikývne a prohlásí: „Ano. Na Harvardu.“ Obvykle si tento detail nechává pro sebe. Určitě ne z falešné skromnosti, aby se lišila od spolužáků, kteří se prestižními univerzitami
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191636