Zároveň však někteří noví astrologové celkem správně cítili potře bu rozvinout učení o vztazích mezi zeměmi a znameními zvěrokruhu na celou Zemi a obohatit tak dosavadní výčty signatur o nové geo grafické celky na nějakém zcela novém principu. Začali si totiž uvě domovat, že způsoby, jakými byly k původním antickým schématům zprvu přiřazovány další a zejména pak novodobé státy, s nimi již nebyly kompatibilní. Bylo zřejmé, že takovýmto nesystémovým způsobem vy tvářený slepenec má se starou alexandrijskou představou již jen velmi málo společného. Jednou z prvních variant nového řešení byl meridiánový model, v němž celý zemský povrch byl staticky rozdělen na dvanáct stejných zón podle poledníků do třicetistupňových segmentů s různě položenou nulou. Musíme si ale uvědomit, že světoví kartografové v různých do bách vytvořili na deset základních poledníků. Hranice těchto dvanácti sférických dvojúhelníků, představujících na glóbu rozhraní zodiakál ních znamení, řezaly zemský povrch od pólu k pólu jako slupku pome ranče. A právě v tom jsem shledával hlavní problém. Nešlo jen o to, kde bude počátek celého systému, na kterém poledníku bude začínat znamení Berana. Problém byl hlavně v tom, že v oblastech blížících se k zemským pólům by se pak vlastně podílela všechna zodiakální zna mení dohromady. A to se mi zdálo podivné a nelíbilo se mi to. Bylo třeba hledat nějaké jiné ře šení. Znal jsem obrázek z Keple rova Kosmografického mystéria, vydaného roku 1596, na němž mezi planetární sféry vkládal po stupně pět známých pravidelných těles. Ve svém díle k tomu napsal: „Sféra Země je měřítkem všech ostatních; pakliže se jí opíše dva náctistěn, sféra jemu opsaná nále ží Martovi.“ Mne zaujal ten pětiúhelníkový dvanáctistěn (pentagondodekaedr), vložený mezi oběžnou sféru Země a nejbližší vnější planety Marsu. Ří kal jsem si, co kdybych tak stěny pen Schéma skladby planetárního systému s vlo ženými pěti pravidelnými tělesy. Rytina z Ke tagondodekaedru promítl na zemský plerova Kosmografického mystéria. Tübingen povrch? Jisté je, že by ho beze zbyt 1596. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191448