„Tak povídej, Miku!“ „V-I-S-CH-C-I-T-E-U-S-E-T-R-I-T-N-E-P-R-I-J-E-M-N-E-H-O-P-R-E-K-V-A-P-E-NI…“ „Překvapení? Nepříjemného? Miku – o co jde? Obávám se, že mě už v životě máloco překvapí a o to míň nepříjemně. Poslední nepříjemné překvapení se týkalo Roberta a toho, že nás nepoznal. Upřímně, nedovedu si představit, že by TOHLE nepříjemné překvapení dokázalo ještě něco předčít!“ uvažovala nahlas Irča. „R-O-B-E-R-T…“ „Co? Co je s ním?“ „O-N-V-I-S-P-R-I-J-D-E-T-A-M…“ „Ovšemže tam Robert přijde, vždyť s nimi celou dobu spolupracujeme na přípravě té přehlídky, Miku.“ „A-N-O-A-L-E-O-N-T-A-M-P-R-I-J-D-E-S…“ ŤUK! ŤUK! ŤUK! ŤUK! ozvalo se vtom zaklepání na dveře Irčiny kanceláře. Irča vzhlédla od monitoru ke dveřím. „Ano!“ Vešla Iva. „Dobré ráno Irčo, tak, pojedeme?“ Ženy byly domluvené, že hned ráno odjedou na místo konání přehlídky. „Jo, jasně, počkej, jen si tu něco dodělám…“ koktala Irča. Pohledem sklouzla zpět k monitoru, ale okno bylo pryč. Poslední Michaelova věta, s kým že to Robert údajně přijde, zůstala nedořečena. Michael byl tentam.
***
Odpoledne se přitáhlo ani nevěděla jak. Byly skoro čtyři hodiny a v kulturním domě, kde se přehlídka konala, byl dokonalý mumraj. Lidi se trousili do místnosti s pódiem, někteří jen tak postávali v hale před ní a dávali si drink či kávu. Mraveniště. Irča by to nazvala mraveništěm. Tak. Snad bylo všechno v pořádku. Víc už teď udělat nemohla. Do začátku přehlídky zbýval ještě nějaký ten čas. S Hasenem pobíhala sem a tam a dohlíželi na to, zda je všechno, jak má být. Paní Iva se věnovala modelkám a šatům a Irča najednou osaměla. Hasen se omluvil a vytratil se vedle.
Honza s fotoaparátem na krku se u ní zastavil. „Ahoj, vypadá to, že to tu dnes bude hodně velké, co?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191416