„Bacil…“„Zde!“…„Batel…“„Zde!“…„Blažek…“„Zde!“ Přiznám se, že začátky byly tak nějak rozpačité, ale brzy jsem se začal cítit mezi křikem a neustálým tréninkem a disciplínou mnohem lépe než doma. Vzpomínám, jak naši četu nováčků už po pár měsících výcviku vysadili v hlubokých lesích s plnou polní… to je mimochodem bágl nacpaný věcmi, které vám mají zaručit přežití kdekoli. Vrtulník patnáct metrů nad zemí a slanit dolů… po třech minutách letu další dolů… a pak další… takhle vysadili třicet čtrnáctiletých kadetů v průměru sto metrů jeden od druhého, všemi směry… Cílem bylo se najít a zformovat do jednotky, společně pak vypátrat cestu k jakékoli civilizaci a telefonem nahlásit svoji polohu pro vyzvednutí. Trvalo nám to dvě noci a tři dny. Celá rota, sto padesát průzkumníků, na nás dávala neustále pozor, aniž bychom je kdy objevili. Rota elitních vojáků ze čtvrtého ročníku, v dokonalé kamufláži, věděla o každém z nás každou minutu. Jejich mise byla zvládnout v dokonalém utajení dvě po sobě vysazené čety prvňáků. Bylo to všechno tak opravdové a vzrušující… neustálý trénink čehokoli… uprostřed toho všeho výcviku škola… každý den písemky… každý den zkoušení. Učili se všichni, jeden pomáhal druhému pochopit matiku, chemii nebo fyziku. Areál, ve kterém jsme izolovaní od civilistů žili, byl obrovský a perfektně vybavený na trénink. Po večerech venku bylo možno vidět trénující skupinky přátel i rivalů – někdo cvičil shyby, jiný na bradlech, další běhali
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191105