a Tekla ho následovali. Nořili se do osvěžující, zvláštně chladivé vody, přesto jemné a hladké jako olej, husté a nadnášející. Obruba studny byla spolu s jejími stěnami vyložena hnědým kamenem, na povrchu porostlým hnědozeleným mechem. „Ponořte se tak hluboko, jak je vám příjemné, její hustota vám nebude v žádném případě bránit. I hlavu,“ popíchl Šimona, na kterém bylo znát, že plavání nemá příliš v lásce. Na rozdíl od něho zmizela rozradostněná Tekla pod vodní hladinou, odkud se po chvíli s dovádivým výkřikem slastně vynořila. Pohybem hlavy protřepala mokré vlasy, pár kapek se dotklo Šimonovy stále suché tváře. „No tak, nenech se zahanbit,“ neslo se k němu společně s dalším, mohutnějším přívalem vody. Už to bylo jedno, a tak se ponořil. Znaveni i uvolněni osvěžujícím dotykem koupele, ulehli ve stínu vzrostlých keřů. Ptáci poletující nad jejich hlavami nádherně zpívali. „Ach, odpusťte, den byl jistě dostatečně dlouhý, zavolám paní Noc,“ a mávnutím ruky odsunul slunce z blankytně modré oblohy, ta pohasla a druhou rukou na ni připevnil měsíc. V jediném okamžiku rozzářilo se tisíce hvězd. „Vidíte, nelhal jsem vám,“ zubil se Tilik.
P
„ řeji vám krásný nový den!“ volala Tekla již z dálky, zvesela vešla do altánu k bohatě prostřené snídani. Muži jí popřáli dobrého jitra a všichni se s chutí pustili do jídla. „Kdo pro nás ty nádherné dobroty chystá? Uklidím po snídani stůl, ráda pomohu,“ nabídla se. „Vlastně, také jsem tu kromě nás a víl v zrcadle nikoho nepotkal,“ pronesl Šimon. „To se má tak, je tu spousta bytostí, ale vidět můžete jen to, na co jste připraveni, nebo jinak řečeno – čemu věříte. Stejně jako život, který žijete podle povahy své mysli. Je takový, jaký věříte, že je. Když 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191009