a Tekla ho následovali. Nořili se do osvěžující, zvláštně chladivé vody, přesto jemné a hladké jako olej, husté a nadnášející. Obruba studny byla spolu s jejími stěnami vyložena hnědým kamenem, na povrchu porostlým hnědozeleným mechem. „Ponořte se tak hluboko, jak je vám příjemné, její hustota vám nebude v žádném případě bránit. I hlavu,“ popíchl Šimona, na kterém bylo znát, že plavání nemá příliš v lásce. Na rozdíl od něho zmizela rozradostněná Tekla pod vodní hladinou, odkud se po chvíli s dovádivým výkřikem slastně vynořila. Pohybem hlavy protřepala mokré vlasy, pár kapek se dotklo Šimonovy stále suché tváře. „No tak, nenech se zahanbit,“ neslo se k němu společně s dalším, mohutnějším přívalem vody. Už to bylo jedno, a tak se ponořil. Znaveni i uvolněni osvěžujícím dotykem koupele, ulehli ve stínu vzrostlých keřů. Ptáci poletující nad jejich hlavami nádherně zpívali. „Ach, odpusťte, den byl jistě dostatečně dlouhý, zavolám paní Noc,“ a mávnutím ruky odsunul slunce z blankytně modré oblohy, ta pohasla a druhou rukou na ni připevnil měsíc. V jediném okamžiku rozzářilo se tisíce hvězd. „Vidíte, nelhal jsem vám,“ zubil se Tilik.
P
„ řeji vám krásný nový den!“ volala Tekla již z dálky, zvesela vešla do altánu k bohatě prostřené snídani. Muži jí popřáli dobrého jitra a všichni se s chutí pustili do jídla. „Kdo pro nás ty nádherné dobroty chystá? Uklidím po snídani stůl, ráda pomohu,“ nabídla se. „Vlastně, také jsem tu kromě nás a víl v zrcadle nikoho nepotkal,“ pronesl Šimon. „To se má tak, je tu spousta bytostí, ale vidět můžete jen to, na co jste připraveni, nebo jinak řečeno – čemu věříte. Stejně jako život, který žijete podle povahy své mysli. Je takový, jaký věříte, že je. Když 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191009
už je řeč o obyvatelích zahrady, bude dobré, jestliže vám teď řeknu něco velmi důležitého. Než se rozhodnete přivést do své zahrady jiné bytosti, hodně dobře si to promyslete. Je to smutné, ale tato výstraha se ze všeho nejvíce týká lidí. Něco jiného je společná zahrada partnerů. Takže pokud myslíte příliš pozemsky, potřebujete na každou činnost kompetentní osobu a ta může mít časem různé nároky. To by mohlo narušit suverenitu a bezpečí zevnitř. Vždy uvažujte o takových tvorech a bytostech, které jsou soběstačné. Není to nic složitého, pokud si uvědomíte, že vzájemná, neomezující, symbiotická provázanost je jedním ze základních principů vesmíru. Mnoho nových obyvatel přijde časem samo, jako například elfové, víly a další. Vždy podle zákonů rezonance. Proto buďte při tvorbě zahrady velmi opatrní, netvořte nikdy, byť sebemenší její část, v neharmonickém rozpoložení.“ Pomalu dosnídali, na pouhé mávnutí ruky zmizelo ze stolu veškeré nádobí a objevila se konvička lahodného zeleného čaje připraveného z bylin rostoucích na stráni opodál. „Vynikající,“ přičichl Tilik. „Jeho vůně a síla vám bude dnes nápomocná, zharmonizuje vaši mysl, takže se nemusíte obávat špatných myšlenek.“ Nalil si šálek, Tekla rozlila čaj sobě a svému příteli, usadili se do stínu rozkvetlých růží a Tilik počal znovu vyprávět. Vyprávěl o zahradách, jejich smyslu a původu. Vyprávěl o zahradě jako symbolu svébytnosti člověka, o místu, které člověk v touze po ochraně a bezpečí v nepřehledném pralese vzrostlých stromů vymýtil a oplotil. Zahrada je symbolem prostoru a hranice, ve které se vymezujeme vůči okolnímu světu a ostatním lidem. Každý člověk má svoji osobní zahradu a je jedno jakého tvaru a charakteru. Může se jednat o skutečný kousek země, ale mohou to být i jeho vztahy a bližní. Oplocená zahrada je nejstarším symbolem ráje. Proto po věky věků toužíme takovýto malý ráj kolem sebe vytvořit a zkoušíme to znovu a znovu, dokud se nám to nepodaří. „Jistě jste si všimli mého podnosu. Je velmi důležité, abyste dali zahradě i fyzickou podobu. Je jedno, jak to uděláte. Abych řekl pravdu, vystavěl jsem již několik zahrad a malovaný podnos je nej97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191009
bezpečnější, nejnenápadnější a nejskladnější forma. Navíc má kruhový tvar, jeden z hlavních geometrických a energetických prvků opakování a nekonečna. Můžete ho zmenšit nebo zvětšit, vždy dle libosti, a stejně tak použít. Klasické dioráma a obrazy jsou neforemné a nepraktické.“ Několika doušky upil ze šálku, převaloval čaj jemně v ústech, a když ho polkl, pokračoval. „Nadešel čas na vytvoření vlastní zahrady. Tvořte ze srdce, s radostí a hravostí, nechte fantazii, ať vykouzlí ty nejnádhernější tvary, nebojte se přepychu, lesku a zejména barev. Barvy jsou pro duši to nejdůležitější, stejně jako zvuky. Dovolte ptákům zpívat ty nejkrásnější písně a rostlinám šířit omamné vůně. Vzpomeňte si na dětství, jeho obrazy a sny.“ Následovala dlouhá rozprava, jak s budováním zahrady začít, mladí lidé zasypali Tilika hromadou otázek. Ten se jen smál a s láskou opakoval, že první, co musí učinit, je oprostit se od myšlení, kterému byli naučeni. Doporučil jim, aby se pro dnešní den soustředili na vytvoření návrhu, který později detailněji rozvinou. Osnovu, do které umělec vetká vzor. „Nezapomeňte na hranici, může ji tvořit hedvábná nit, keře hlohu, širý oceán, nebo se zahrada může jen tak vznášet někde v oblacích. Nyní vás nechám o samotě.“ Pak jim popřál krásný den, povstal a po dvou krocích se rozplynul.
Slunce, nejspíš na Tilikův povel, začalo zapadat a oba mladí lidé to vzali jako znamení. Je čas setkat se u další studny. Minuli první, tu ze včerejšího dne, na okamžik zůstali bezradně stát a potom se jako na povel vydali směrem vpravo. Tilik už na ně čekal a z dálky jim kynul. Šli cestičkou vysypanou o poznání jemnějším pískem, s menšími oblázky, kameny, které ji lemovaly, byly drobounce zaoblené. „Vítám vás, moji milí, připravte se, dnes vstoupíte do aktivních vod intelektu a rozumu. Pojďte,“ zlehka se smočil. „Tato studna vás 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191009