Bitevník
99
kdyÏ k nûmu vzhlédla a on uvidûl umazané tváfie, slepené vlasy a ‰aty potfiísnûné krví. „PromiÀte?“ opáãila. Byla unavená a pofiádnû nevûdûla, oã by ho mohla poÏádat. „Potfiebujete pomoc?“ Obrátila se zpátky k vlaku a pfiitom ukázala svoji bra‰nu. V‰iml si kfiíÏe a ve snaze ji jemnû pobídnout, fiekl: „Vracíte se z fronty?“ „Vlastnû ano,“ zamumlala a znovu se mu zadívala do oãí. „Já… potfiebuji… jsem na cestû do Memphisu,“ vychrlila nakonec. „Memphis. Ano, tím smûrem dnes veãer odjíÏdûjí dva vlaky. Jeden v sedm patnáct, druh˘ o dost pozdûji, v jedenáct dvacet,“ fiekl z hlavy. „A pak je‰tû zítra dopoledne v deset sedmnáct. Jestli vám mohu poradit, doporuãil bych dopolední vlak.“ „JistûÏe mÛÏete,“ ujistila ho. „Myslím… myslím, Ïe je to dobr˘ nápad. PÛjdu dovnitfi a pfieptám se po nûjakém pokoji.“ „NádraÏní hotel je teì pln˘, madam. Ale hned pfies ulici je hotel St. George. Pokoje jsou pfiijatelné a jídlo je v cenû. Snídanû a veãefie pfiesnû v ‰est tfiicet, ráno i veãer.“ „Dûkuji vám za pomoc,“ odtu‰ila jako by v polospánku a mátoÏnû vykroãila. Byla tak unavená, Ïe se sotva drÏela na nohou, ale pfies ulici by to nemûlo b˘t daleko. Podchody a nadchody se dostala pfies nástupi‰tû a vyh˘bala se vozíkÛm, nosiãÛm a uspûchan˘m cestujícím. Nev‰ímala si pohledÛ dobfie obleãen˘ch pasaÏérÛ, jen si úÏeji pfiitáhla plá‰È a doufala, Ïe tmavû modrá barva lépe schová krev neÏ béÏová plátûná zástûra, kterou mûla pfies ‰ed˘ pracovní oblek. Jestli je pfiíli‰ ‰pinavá, budou se s tím ostatní prostû muset vyrovnat. Na druhé stranû ulice opravdu stála ‰edivá cihlová budova. Nápis na prÛãelí potvrzoval, Ïe je to hotel St. George. Mercy ve‰la dovnitfi. Interiér nebyl pfiíli‰ hezk˘, zato pros-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190903
100
Cherie Priestová
torn˘. Budova mûla tfii podlaÏí, dvû kfiídla a velikou halu s lustrem. O‰oupan˘ koberec vedl pfiímo k recepci. MuÏ za stolem nûco zapisoval do knihy hostÛ a ani nevzhlédl. „Potfiebujete pokoj?“ zeptal se a lehce olízl hrot pera. „Ano, prosím,“ opáãila Mercy. Vyndala z bra‰ny kabelku a v duchu dûkovala bohu za zvyk ukládat ji vÏdy tam. Jinak by ji byla snadno ztratila spolu s kufrem. MuÏ se na ni podíval. Na hlavû mûl pfiipevnûnu pásku s ãoãkou, která mu visela pfies pravé oko. Jeho tváfi pfiipomínala bramboru a byla stejnû okouzlující. „Kde máte manÏela?“ „Padl nûkde v Georgii,“ opáãila. „Jsem sama.“ „TakÏe Ïena cestující sama,“ poznamenal a znechucenû si odfrkl. „Takové tu nevedeme. Tady ne. Tohle není takov˘ dÛm.“ „A já nejsem taková zákaznice, takÏe nemáme problém. Jsem zdravotní sestra a cestuji do Memphisu. Jsem na cestû z Robertsonovy nemocnice v Richmondu.“ Zkusila to, protoÏe jméno nemocnice jí otevfielo dvefie uÏ dfiíve. „Neznám.“ „Proboha…“ „Máte nûjaké papíry?“ „Samozfiejmû.“ V bra‰nû, jejíÏ ãerven˘ kfiíÏ neudûlal na recepãního Ïádn˘ dojem, na‰la dopis od kapitána Sally. Podala mu ho a on se do nûho okázale zaãetl. „No tak dobfie. Ale zaplatíte pfiedem.“ „Tady.“ „Dobfie.“ Pfiepoãítal ãástku, s kaÏdou mincí a bankovkou si dal naãas. Podal jí klíã. „První patro, pokoj ãíslo jedenáct. Chodba vpravo.“ Se sebezapfiením podûkovala a okamÏitû zamífiila do pokoje. Místnost byla holá, ale ãistá, s postelí, prádelníkem a um˘vadlem v rohu. Namísto zrcadla byl na stûnû zavû‰en kus le‰tûného cínového plechu. Na papírku na vnitfiní
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190903
Bitevník
101
stranû dvefií stálo, kde najde pumpu. NeÏ se zabydlela, ‰la na dvÛr, u vefiejné pumpy naplnila um˘vadlo a odnesla ho do pokoje, kde se svlékla do spodního prádla. Pod zrcadlem na‰la kousek máslovû bílého m˘dla. Pofiádnû se vydrhnula a vyprala nejhor‰í krvavé skvrny a ‰pínu ze zástûry a ‰atÛ. KdyÏ byla hotová, rozvûsila obleãení po pokoji a svalila se do postele, která ji pfiijala s povzdechem nekvalitního, slehnutého pefií. Probudila se do sluneãného pozdního odpoledne. Stín hor leÏel na jiÏní ãásti mûsta, odkud se oz˘valo dunûní vlakÛ pfiijíÏdûjících ze v‰ech ãástí Konfederace. Mercy mûla stra‰liv˘ hlad. Nedokázala si vzpomenout, kdy naposledy jedla, ale muselo to b˘t je‰tû v Richmondu. KdyÏ se oblékla do víceménû such˘ch ‰atÛ, ‰la do haly. V recepci uÏ sedûl nûkdo jin˘. Tváfi nového recepãního pfiipomínala spí‰ fiedkviãku neÏ bramboru a jeho napjaté rysy prozrazovaly spí‰ krátkozrakost neÏ zlobu. „PromiÀte,“ oslovila ho Mercy. „Mohl byste mi fiíct, kolik je hodin?“ „Tady, madam.“ Ukázal nad sebe a kdyÏ sledovala jeho prst, uvidûla obrovské hodiny. Ani se nepokusil jí odpovûdût, coÏ jen posílilo její podezfiení. „Za deset minut ‰est,“ fiekla proto nahlas. „Veãefie má b˘t v pÛl sedmé?“ „Správnû madam. Podává se v taneãním sále v západním kfiídle. Druhé dvefie vlevo.“ Pak zti‰il hlas. „Ale b˘t vámi, madam, poãkal bych pfiesnû na pÛl sedmou. Pán a paní Fersonovi nemají moc rádi nedoãkavé nenaÏrance, jak sami fiíkají.“ „Dûkuji vám. I za tohle samozfiejmû. A mohla bych se je‰tû na nûco zeptat?“ „Beze v‰eho, madam.“ „Mohl byste mi fiíct, kde je tu galanterie nebo obchodní dÛm? Víte, ztratila jsem vût‰inu zavazadel, a budu si muset dokoupit pár vûcí.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190903