Bitevník
99
kdyÏ k nûmu vzhlédla a on uvidûl umazané tváfie, slepené vlasy a ‰aty potfiísnûné krví. „PromiÀte?“ opáãila. Byla unavená a pofiádnû nevûdûla, oã by ho mohla poÏádat. „Potfiebujete pomoc?“ Obrátila se zpátky k vlaku a pfiitom ukázala svoji bra‰nu. V‰iml si kfiíÏe a ve snaze ji jemnû pobídnout, fiekl: „Vracíte se z fronty?“ „Vlastnû ano,“ zamumlala a znovu se mu zadívala do oãí. „Já… potfiebuji… jsem na cestû do Memphisu,“ vychrlila nakonec. „Memphis. Ano, tím smûrem dnes veãer odjíÏdûjí dva vlaky. Jeden v sedm patnáct, druh˘ o dost pozdûji, v jedenáct dvacet,“ fiekl z hlavy. „A pak je‰tû zítra dopoledne v deset sedmnáct. Jestli vám mohu poradit, doporuãil bych dopolední vlak.“ „JistûÏe mÛÏete,“ ujistila ho. „Myslím… myslím, Ïe je to dobr˘ nápad. PÛjdu dovnitfi a pfieptám se po nûjakém pokoji.“ „NádraÏní hotel je teì pln˘, madam. Ale hned pfies ulici je hotel St. George. Pokoje jsou pfiijatelné a jídlo je v cenû. Snídanû a veãefie pfiesnû v ‰est tfiicet, ráno i veãer.“ „Dûkuji vám za pomoc,“ odtu‰ila jako by v polospánku a mátoÏnû vykroãila. Byla tak unavená, Ïe se sotva drÏela na nohou, ale pfies ulici by to nemûlo b˘t daleko. Podchody a nadchody se dostala pfies nástupi‰tû a vyh˘bala se vozíkÛm, nosiãÛm a uspûchan˘m cestujícím. Nev‰ímala si pohledÛ dobfie obleãen˘ch pasaÏérÛ, jen si úÏeji pfiitáhla plá‰È a doufala, Ïe tmavû modrá barva lépe schová krev neÏ béÏová plátûná zástûra, kterou mûla pfies ‰ed˘ pracovní oblek. Jestli je pfiíli‰ ‰pinavá, budou se s tím ostatní prostû muset vyrovnat. Na druhé stranû ulice opravdu stála ‰edivá cihlová budova. Nápis na prÛãelí potvrzoval, Ïe je to hotel St. George. Mercy ve‰la dovnitfi. Interiér nebyl pfiíli‰ hezk˘, zato pros-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190903