Až do středověku bylo v západní liturgii zvykem, že kněz sloužil mši svatou několikrát d enně. Teprve od 12. století směl kněz sloužit mši pouze je d e n k rá t b ěh em dne a pouze ve výjim ečných případech a se svolením biskupa dvakráte v jed n o m dni. Výjim kou je čas vánoční, kdy od 6. století podle řím ské liturgie slaví kněz o Vánocích tři mše. Jsou to mše půlnoční (missa in nocte, mše v noci), pastýřská (missa in aurora, mše za svítání nebo m še jitřní) a velká (missa in die, m še ve dne). Ve m ěstě papežů, v Římě, se zrodil zvyk sloužit o svátku N arození Páně tři m še. Ještě ve 4. století však papež sloužil o tom to dni jedinou mši. O deváté h odině ra n n í přihlíželi věřící ja k celebruje první a je d i n o u m ši vlastní v ch rám u sv. P etra n a d dom nělým hrobem apoštola. Když se po koncilu v Efezu, k o n an ém ro k u 431, stalo M ariino Boží m a teřství článkem víry, začala se sloužit o svátku N arození Páně v řím ské bazilice Santa M aria M aggiore n a oslavu B ohorodičky a příchodu Spa sitele p ů ln o čn í m še. Nový m ariánský kostel dal n a místě starého ch rá m u sv. Liboria n a Esquilinu postavit papež Sixtus III. (432-440). Když Kristovo rodiště padlo do ru k o u nevěřících, byla v řím ském kostele Santa M aria M aggiore vybudována v podzem ní kryptě n ap odobenina betlém ské jeskyně a do n í uloženo několik p rk én ek z Ježíškových jes liček (viz Jesličky). Tady se scházeli věřící n a n o ční bohoslužbu a vzpo m ínali n aro zen í Ježíše v B etlém ě. Papež celebroval po n o k tu rn u oficia p ů ln o čn í mši, zúčastnil se spolu s věřícím i následných chval a poté se odebral do svých k o m n at k odpočinku. V dobách pronásledování se křesťané scházeli v noci a v noci se také sloužila m še svatá. Později se však k o n án í bohoslužeb ustálilo n a dobu m ezi „ranní zorou a mezi p o lednem " (asi 2 hodiny před východem slunce a h o dinou polední). Noč ní vánoční bohoslužba se tak stala jakousi připom ínkou raně křesťanské doby. K zavedení půln o čn í m še však m ohl dát p o dnět i zvyk křesťanů žijících v Jeruzalém ě, kteří v noci před slavností Zjevení Páně (viz Svá tek Zjevení Páně) slavili m ši v kostele zbudovaném císařem K onstanti n e m n ad jeskyní, v níž se narodil Ježíš Kristus. Jeruzalém ští věřící se po u k o n čen í bohoslužby vraceli v p rů v o d u do m ěsta, kde se ráno k o nala další m še. Od poloviny 6. století se v Řím ě o Vánocích začala slou žit třetí m še. Protože 25. prosinec byl svátkem sv. A nastázie ze Sirmia, boh até řím ské vdovy, k terá byla o to m to dni pro svou víru upálena, p o řádala se m še v kostele svaté A nastázie nedaleko Palatinu. I tu to mši celebroval osobně papež. Trojí vánoční m še se staly součástí papež ských sak ram en tářů (katolická středověká liturgická kniha, p ře d ch ů d ce m ešn í k n ih y - m isálu) a zanedlouho pronikly z Řím a i do těch n e j vzdálenějších oblastí západokřesťanského světa. M ysticism u oddaný křesťanský středověk pak ve třech vánočních m ších spatřoval „trojí n a rození" Páně: „První a nejvyšší n aro zen í je to, že nebeský Otec plodí svého jed n o ro zen éh o Syna v božské podstatě, a přece v rozlišení oso by. D ru h é n aro zen í ... je z m ateřské plodnosti, které se M arii dostává
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190799
v pravé čistotě pan en sk é nevinnosti. Třetí n arození spočívá v tom , že se B ů h z m ilosti a lásky rodí v dobré duši po všechny dny a v každé h o dině pravým a duchovním způsobem . Tato tři naro zen í se ... oslavují třem i svatým i m šem i." Součástí vánoční liturgie je i večerní m še k o n an á 24. prosince, tzv. missa in vigilia, vigilie, svatvečer, tedy štědrovečerní mše. Jaké tři váno čn í m še tedy křesťané slaví? První mši kněz celebruje v noci z 24. n a 25. prosince a věřící ji v ětšinou znají jako mši p ů ln o č ní. Za svítání se k o n á d ru h á mše, tzv. pastýřská neboli jitřní. Původně nejstarší a jed in á m še svátku N arození Páně se n y n í slaví v 9 ho d in rá no jako poslední, třetí a závěrečná bohoslužba. V českých zem ích byly odjakživa nejhojněji navštěvovány půlnoční m še. Jejich n eo p ak o v ateln o u atm osféru zaznam enalo n a stránkách k n ih m n o h o našich spisovatelů. Snad nejm alebnější líčení půlnoční vesnické m še vytvořil v Paní komisarce, věnované pam átce Boženy Němcové, Jindřich Sim on Baar: Podle starého zvyku před půlnoční mší zpívali kněží u oltáře a učitelé na kůru z latinského brevífie hodinky, takzvané nokturny... V kostele už je větší jasno než ve dne. Kdejaká svíčka, lucerna nebo svícen, všude sedí žlutý plamének, třese, kroutí se a svítí. Po opocených oknech tekou potůčky sražené páry, lesknou se jako roztavené stříbro, varhany už doprovázejí poslední „Amen“, Faster vstává ve svém pluviálu z rudého křesla, kráčí před oltář doprostřed, kaplan Vondroušek v sněhobílé rochetce ho provází, chvíli tam stojí oba kněží, varhany slabounce a slaďounce preludují, náhle zmlknou docela a zřetelně je slyšet, ja k venku na vysoké věži tlukou hodiny čtvrti, teď začaly tlouci na veliký zvon celé, každý v duchu počítá s sebou, počítá je venku i ponocný Válek ... a sotva udeřila dvanáctá, nasadil v otevřených dveřích chrámových roh k ústům a přes hlavy věřících letělo přímo k oltáři „hút! - hút!“ ... pan administrátor Faster... rozpřáhl ruce a hlasem krásnějším než zvon, mohutnějším než roh ponůcky zazpíval: „Narodil se Kristus Pán, - radujme se, veselme se!“ ... netrpělivě, nedočkavě už mu vpadly do noty varhany a s ni i kdekdo. „Z růže kvítek vykvet n á m “jásal kostel a díval se na ozářený obraz nad svatostánkem, kde v jesličkách na seně usmíval se Ježíšek a za ním rýsovaly se rohaté hlavy dvou červených volků, právě takových, jací v každém gruntě odpočívali v té chvíli v teplých stájích ... Píseň hřměla ... Nadšeně, tělem duší zpíval celý kostel, a sotva dozpíval, cinkl u sakristie zvoneček a Faster ve velké parádě vyšel k oltáři sloužit mši svatou. N eopakovatelné kouzlo m ěla v p odání b ra trů Aloise a Viléma Mrštíkových i vánoční m še sloužená n a úsvitu: Teprve k páté hodině ráno vzbouřily se všecky zvony najednou a bouřlivě, slavně slavily uvítání velkého dne. Dědina vstává - v oknech proskakují světýlka, těžkým, rupavým chodem po sněhu spěchá lid vzhůru ke kostelu,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190799
zaplavenému už nebývalou září hořících svící všech. Chrám sotva stačí teplým dechem se zahřívajícímu množství. Jen krátce rozehrály se varhany samy a hned nato - chrám zahřměl ohromným, ja k požár v celém kostele až k stropu a od kostela po celé dědině šířícím se sborem všem milé, všem vzácné a nade vše drahé písně - jakou rozléhal se té noci snad celý svět: „Narodil se Kristus Pán, veselme se!...“ Mši svatou, ze všech nejslavnější a za celý rok jedinou počínal u stupňů oltáře do zlata převlečený kněz. - Jak na vlnách kolébají se teď tóny varhan, ja k na vlnách plovou za nimi dětské hlásky jásající koledou ... Babky stíraly slzy - muži, starci v lavicích - to zkamenělé klády tam strnuly. Jak socha u oltáře stál bílý kněz. Teprv cinkot zvonků probudil všechny z jakéhosi obluzení, po pozdvihování zpíval zas už kostel celý. Sotva skončil kněz jednu mši svatou, už zas bez přestávky počínal mši druhou, tichou už, a lid rozcházel se teprv, když svítil bílý den. (Mrštíkové A. a V., Rok na vsi I.) Vánoční bohoslužby byly oblíbené ve m ěstech i n a vesnicích přede vším díky zpívaným částem. H udební doprovod vánočních m ší kom po novali znám í a oblíbení skladatelé. Proslulým i se staly pražské půlnoční mše sloužené ve Svatovítské katedrále. O každých Vánocích tu zazníva la nová, speciálně pro tuto příležitost zkom ponovaná mše. Snad nejzná mější zpívanou českou mší je Missa solemnis Festis Nativitatis od Jakuba Ja n a Ryby (původní název slavné České mše vánoční Jakuba Jana Ryby zněl: Missa solemnis Festis Nativitatis D. J. Ch. accomodata in linguam bohemicam per Jac. Joa. Ryba - Slavnostní mše svátku N arození Boha Ježíše Krista zkom ponovaná v jazyce českém J. J. Rybou). Rožmitálský kan to r žijící n a pře lom u 18. a 19. století zkom ponoval proslavenou Českou mši vánoční v roce 1796 jako jesličkovou vánoční h ru aplikovanou n a strukturu mše. Biblický text je vm ěstnán do dom ácího českého prostředí. Vroucí prosba za m ír v posledních třech částech m še m á nadčasový charakter. Rybova vánoční mše se stala jedním ze sym bolů českých Vánoc. Osud tak n e šťastnému skladateli alespoň částečně po jeho tragické smrti vynahradil útrapy, které m usel snášet za života, aby m ohl „srdce a rozum vzdělávati". Česká mše vánoční Jakuba Jan a Ryby dodnes zní o každých Váno cích po celých Čechách. Skladateli, který si v m ládí poznam enal do de níku slova semper adversa fata mihi (osud m i byl vždy nepříznivý), zajistila nejen nesm rtelnost, ale i lásku a obdiv všech dobrých lidí: Černá noc tlačí se na okna a poslouchá, zlaté hvězdy přestaly na chvíli mrkat a poslouchají, měsíc se zastavil nad kostelní věží, lesy se ztišily a všecko poslouchá úžasně krásný Agnus vánoční mše, kterou složil Jan Jakub Ryba, rožmitálský kantor, a kterou hrají dnes poprvé v klenčském kostele. A ni nejslavnější opera nebyla hrána s větším nadšením a poslouchána s větší láskou a obdivem než tato prostičká hra náboženská. Zpěváci i hudebníci i posluchači tvořili jediný celek. Svatý zápal je všecky rozehřál, roztavil, takže splynuli vjedno a dali se unésti citem do nadpozemských světů předtím nikdy netušené krásy a blaženosti... (Baar J. S., Paníkomisarka)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190799