Metodologie sociálních věd (Ukázka, strana 99)

98

pouze popisnou charakteristiku dějin, je taková kritika asi taková, jako bychom kritizovali lékařské vědy za to, že chtějí odhalit příčiny nemoci (tedy skrytou stránku problému), když přece „stačí“, když zmizí jevové příznaky choroby. V kontextu této analýzy se pak ztrácí smysl v úvodu nastolené otázky o „souměřitelnosti“ či „nesouměřitelnosti“ sociálních a přírodních věd.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190788

7. Obvyklá dichotomie v sociálních vědách a možná východiska jejího překlenutí V této kapitole se pokusíme ukázat, že není nezbytně nutné stavět otázku, zda v sociálních vědách používat explanaci nebo naraci.

7.1 Nástin obvyklé dichotomie v sociálních vědách Vedle již analyzovaného problému sporu nenormativního a normativního v sociálních vědách se součástí diskuse o povaze sociálních věd stávají problémy známé pod pojmem „dichotomie v sociálních vědách“.

Na tento problém ukazuje Fay (2002). Obvyklou dichotomii v sociálních vědách přehledně ukazuje následující tabulka 9.

Tab. 9 Obvyklá dichotomie v sociálních vědách Přístup k problému

Dichotomie Pozice 1

Pozice 2

Přístup k osvětlení společenských jevů z pozice:

Explanace Příčina (explanace) a vysvětlení společenských jevů

Narace Význam (narace) a rozumění společenským jevům

Klíčová role aktérů ve společenském vývoji a jejich reflexe v sociálních vědách

Individualismus

„Kolektivismus“

Teoretická reflexe aktérů

Atomismus

Holismus

Pramen: Fay, B.: Současná filosofie sociálních věd. Multikulturní přístup. Praha, SLON 2002, s. 265–266. Tabulka vlastní s vlastním doplněním.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190788

100

Fay ve zmíněné publikaci ukazuje, že pro současnou sociální vědu je charakteristická dichotomie přístupu k řešení problémů. Jedním ze sporných problémů je otázka, zda v sociálních vědách je možné uplatnit tentýž nomologický přístup, kdy problém vědecké explanace v sociálních vědách (viz již zmiňovaný Hempel) je pojímán jako obdoba vědeckého vysvětlení v přírodních vědách, či zda toto poznání je podstatně odlišné, protože v sociální realitě jsou uplatňována regulační pravidla, a nikoliv přírodní zákony (Winch).

Fay tuto dichotomii odmítá. Klade si otázku (Fay, 2002, s. 21), jak je to s rozuměním a poznáním lidí téže skupiny? Dospívá k závěru, že podstata poznání spočívá v pochopení smyslu zkušenosti, což znamená, že poznání je interpretativním porozuměním. Podle Faye totiž znát znamená jak prožívat, tak i chápat význam.

V sociálních vědách můžeme uplatnit jak postupy vysvětlující existenci zkoumaných jevů, tak i postupy vedoucí k jejich porozumění. Pokud se shodneme na tom, že podstatou explanace je odhalení kauzálních vztahů, objasnění toho, jaká příčina způsobila daný účinek, pak porozumět so­­ciál­ním jevům předpokládá, že budeme znát, co tyto jevy způsobilo.

Budeme-li zkoumat motiv, můžeme ho spatřovat jako příčinu, která způsobuje určitý účinek. Můžeme pochopit význam dané události, aniž bychom museli zavrhnout předpoklad kauzality. Či snad jsou systémy regulačních společenských pravidel dané apriori? Vždyť jsou tak či onak v konečných důsledcích podmíněny dobovými (pro právě existující lidská uskupení objektivně danými) poměry. Tyto poměry jsou determinujícími faktory pro konání subjektu. Sociální jev můžeme „osvětlit“ jak z pozice explanace, tak i z hlediska porozumění. Společenský vývoj můžeme tedy objasnit tak, že porozumíme regulačním pravidlům a normám ovlivňujícím konání lidí, i tak, že v rovině explanace odhalíme jeho kauzalitu.

7.2 Explanační pojetí příčiny a interpretační pojetí významu V předchozí analýze bylo již zmíněno, že v oblasti sociálních věd se po­­ užívají dva základní přístupy k osvětlování sociálních jevů, a to explanace (založená na nomologismu) a narace. Podstatou nomologismu je idea „zákona“ (Černík a Viceník, 2005), který je definován na základě odhalení podstatných, relativně trvalých, za daných podmínek se opakujících (zákonitých) vztahů. Explanace je pak nástrojem k vysvětlení zkoumaných jevů, kdy cílem a smyslem vědeckého poznání je odhalit příčinnou souvislost, která má povahu podstatného, nutného, za daných

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190788