98
potřebuje mít moc a uměle vytváří atmosféru, která vyvolává v ohrože né osobě pocity viny z toho, že je špatná manželka, matka, hospodyně. Snaží se vyhrožovat tím, že budou děti svěřeny do jeho péče, protože má známé. Toto chování bývá doprovázeno fyzickým ubližováním, zamy káním ohrožené osoby v bytě a znemožňováním sociálních kontaktů. Žena tak postupně úplně ztrácí náhled. Stává se, že teprve v místě, kde nemůže být partner s ní, si uvědomuje, že je něco špatně. Takových míst je málo, bývá to třeba porodnice, kde je žena skutečně pár dní sama. Domácí násilí totiž často začíná v období těhotenství. V tomto smyslu je dost určující, jestli dokáže zdravotnický personál poradit. Pokud ne, žena se cítí bezbranná a vrací se do „starých kolejí“. Za jakých podmínek se, podle vašich zkušeností, podaří oběti „z kruhu vystoupit“? Nejdůležitější je její vlastní rozhodnutí a motivace v něm vytrvat. Bez pomoci zvenčí ale málokterá ohrožená osoba vytrvá. Ve své praxi jsem se nesetkal s tím, že by nebylo potřeba alespoň minimální poradenství. Ono jde totiž nejen o zvládnutí citové a finanční závislosti, to je asi nej těžší úkol, ale nová situace vyžaduje i množství praktických dovedností, zařizování a znalostí platné legislativy. Do toho všeho se násilná oso ba dožaduje kontaktu a snaží se získat ženu zpět. Často tak činí pod záminkou setkání s dětmi, ale pokud k němu dojde, využije tento čas pro přemlouvání všech zúčastněných, a to velmi manipulativním způsobem (vykreslováním lásky a pravosti vztahu, otázkami na budoucí život, byd lení, peníze, děti). Děti občas bývají na straně mocnějšího a není těžké je ovlivňovat. Je docela obvyklé, že se ohrožená osoba k násilné osobě vrací, násilí dále eskaluje, případně se znovu rozhoduje, hledá pomoc a zkouší z kruhu vystoupit. Kdy je tedy šance tento „koloběh přetnout“? Je to hlavně v situaci, když se žena rozhodne, že nebude domácí mu násilí vystavovat své děti. Nebo zažije tak závažné vykořisťování, že si prostě dokáže říci dost. Pokud se někde svěří, musí se jí dostat rady a naděje ve zdárné řešení. Ideální je, když je v blízkosti někdo z původní rodiny, kdo opakovaně podporuje její rozhodnutí a posky tuje praktickou pomoc. Nejčastěji to jsou rodiče, ale problém může být v tom, že ohrožená osoba už rodiče nemá nebo je ztratila v době, kdy rodiče s jejím partnerským vztahem nesouhlasili. Pozitivní úlohu spíše v pozdějších fázích představuje nový partner, budování nového vztahu a zázemí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190711