Pan Smraďoch
Nebude to jednoduché, ale najdu si jinou práci, jestli to půjde.“ Předklonil se, takže měl lem kožichu přehozený přes hlavu. Tlustá kožešina vypadala jako neupravené kudrnaté vlasy. „Tak takhle vypadáš vlasatý!“ zašeptala Chloe. „Cože?“ Na obalu toho cédéčka to určitě byl táta. Takhle s kožešinou přes hlavu vypadal jako na fotce s tou neuvěřitelnou trvalou! „Když potřebuješ práci, tak třeba zas můžeš hrát na kytaru u Hadů soudného dne, ne?“ navrhla Chloe. Táta sebou trhl. „Kdo ti řekl, že jsem hrál v kapele?“ „Viděla jsem vaše cédéčko a zeptala jsem se na to matky, ale ona –“ „Pšš!“ zarazil ji táta. „Nekřič tak. Počkat – kde jsi našla to cédéčko?“ „Ehm … no… já jsem… hledala jsem v kůlně starou klec na křečka a ona byla v krabici starých krámů. A taky tam byla spálená kytara.“ Táta otevřel pusu, že něco řekne, ale přesně 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190646