Aby pfiesvûdãil váhající politbyro, Gromyko argumentoval: „Ztratili jsme poslední nadûji na dohodu s âíÀany, musíme proto bezodkladnû uzavfiít smlouvu se SRN.“57 On i jeho sekundant Valentin Falin v‰ak vystupovali v jednáních s Bahrem takticky, jako by dûlali Brandtovi milosti, a tak si vymohli vysokou cenu: (a) uznání hranice Odra–Nisa i labské hranice za „nyní i v budoucnosti nedotknutelné“, (b) závazek Bonnu usilovat o spoleãné pfiijetí obou nûmeck˘ch státÛ do OSN a uzavfiít smlouvy s Polskem, âeskoslovenskem a NDR v takové formû, aby tvofiily s dohodou mezi SSSR a NDR „jedin˘ celek“. Brandtovi z toho vznikly znaãné potíÏe. Kritick˘ tisk získal „Bahrovy papíry“ z jednání, opozice CDU/CSU v nich na‰la dÛkaz národní zrady a také „pro mnohé (fiadové obãany) to byl tûÏk˘ ‰ok“. Kancléfi v‰ak neustoupil a 12. srpna 1970 smlouvu v Moskvû podepsal. „Na‰e zemû potfiebuje spolupráci a shodu se Západem i dorozumûní s V˘chodem. Potfiebuje mír v plném smyslu toho slova se SSSR a se v‰emi národy evropského v˘chodu,“ hájil svÛj pfiístup. „Evropa nekonãí na Labi, ani na polské hranici. Rusko je neoddûlitelnou souãástí evropsk˘ch dûjin nejen jako protivník a nebezpeãí, ale i jako partner – historick˘, politick˘, kulturní a ekonomick˘.“58 Na námitky, Ïe obûtoval pfiíli‰ mnoho, odpovídal, Ïe „nevzdal nic, co by nebylo jiÏ dávno ztraceno“, ale cítil i morální oprávnûní, jeho koncepce odpovídala potfiebû evropsk˘ch národÛ smífiit se, bylo v ní obsaÏeno vûdomí nûmecké viny, protiváha revan‰istickému volání po nápravû kfiivd. Mimofiádn˘ v˘znam mûla Brandtova náv‰tûva ve Var‰avû v prosinci 1970, nesená duchem jeho slov – „Musíme hledût do budoucna, uznat morálku jako politickou sílu, protrhnout fietûz nespravedlností; není to politika zapomnûní, ale politika rozumu.“ V historické pamûti zÛstane obraz kancléfie, kleãícího pfied pomníkem Ïidovsk˘ch obûtí, a také jeho komentáfi: „Udûlal jsem to, co lidé dûlají, kdyÏ se jim nedostává slov. Myslel jsem na své rodáky i na miliony zavraÏdûn˘ch. Myslel jsem i na to, Ïe pfies fakt Osvûtimi nemají fanatismus a pohrdání právy ãlovûka konce.“59 Zastánci teorie o trojsk˘ch koních Ïili zl˘mi sny let 1956 a 1968, a tak jim i var‰avsk˘ akt pokání byl krajnû nepfiíjemn˘. A brzy poté se jim dostalo i fale‰ného zadostiuãinûní právû v podobû v˘voje v Polsku, které se, i kdyÏ jen nakrátko, vymklo sovûtsko-komunistické kontrole.
Kreml, Gomu∏ka a Ulbricht Gomu∏ka si asi uvûdomoval, Ïe postupoval chybnû, kdyÏ se nechal vtáhnout do moczarovské rudohnûdé „revoluce obskurantismu“, ale cítil se za‰títûn Moskvou. Dfiíve tam získal nejvíce podporou integrace v rámci RVHP a kritikou âíÀanÛ, RumunÛ i JugoslávcÛ, nyní sklízel body postoji k ãeskoslovenské krizi. Aby se mu BreÏnûv odvdûãil, po celou dobu 5. sjezdu PSDS zÛstal v Polsku a dohlíÏel na jednání; a ve „vûci Moczar“ dal s odvoláním na fiktivní ãi skuteãné kompromitující materiály o generálovû minulosti najevo, Ïe by potenciálnû protisovûtského nacionalistu v nejvy‰‰í stranické funkci nestrpûl. 57
Shevchenko, cit. dílo, str. 223–226, 237; cf. i H. Gelman, „Rise and Fall of Detente“, Problems of Communism, March–April 1985, zvl. str. 51–52. 58 E. Bahr, Zu meiner Zeit, München 1996, str. 284–338; Dönhoff, cit. dílo, str. 184–186; Smyser, cit. dílo, str. 226–241. 59 Brandt, Erinnerungen, str. 211–224; Dönhoff, cit. dílo, str. 175–199.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190615