Aby pfiesvûdãil váhající politbyro, Gromyko argumentoval: „Ztratili jsme poslední nadûji na dohodu s âíÀany, musíme proto bezodkladnû uzavfiít smlouvu se SRN.“57 On i jeho sekundant Valentin Falin v‰ak vystupovali v jednáních s Bahrem takticky, jako by dûlali Brandtovi milosti, a tak si vymohli vysokou cenu: (a) uznání hranice Odra–Nisa i labské hranice za „nyní i v budoucnosti nedotknutelné“, (b) závazek Bonnu usilovat o spoleãné pfiijetí obou nûmeck˘ch státÛ do OSN a uzavfiít smlouvy s Polskem, âeskoslovenskem a NDR v takové formû, aby tvofiily s dohodou mezi SSSR a NDR „jedin˘ celek“. Brandtovi z toho vznikly znaãné potíÏe. Kritick˘ tisk získal „Bahrovy papíry“ z jednání, opozice CDU/CSU v nich na‰la dÛkaz národní zrady a také „pro mnohé (fiadové obãany) to byl tûÏk˘ ‰ok“. Kancléfi v‰ak neustoupil a 12. srpna 1970 smlouvu v Moskvû podepsal. „Na‰e zemû potfiebuje spolupráci a shodu se Západem i dorozumûní s V˘chodem. Potfiebuje mír v plném smyslu toho slova se SSSR a se v‰emi národy evropského v˘chodu,“ hájil svÛj pfiístup. „Evropa nekonãí na Labi, ani na polské hranici. Rusko je neoddûlitelnou souãástí evropsk˘ch dûjin nejen jako protivník a nebezpeãí, ale i jako partner – historick˘, politick˘, kulturní a ekonomick˘.“58 Na námitky, Ïe obûtoval pfiíli‰ mnoho, odpovídal, Ïe „nevzdal nic, co by nebylo jiÏ dávno ztraceno“, ale cítil i morální oprávnûní, jeho koncepce odpovídala potfiebû evropsk˘ch národÛ smífiit se, bylo v ní obsaÏeno vûdomí nûmecké viny, protiváha revan‰istickému volání po nápravû kfiivd. Mimofiádn˘ v˘znam mûla Brandtova náv‰tûva ve Var‰avû v prosinci 1970, nesená duchem jeho slov – „Musíme hledût do budoucna, uznat morálku jako politickou sílu, protrhnout fietûz nespravedlností; není to politika zapomnûní, ale politika rozumu.“ V historické pamûti zÛstane obraz kancléfie, kleãícího pfied pomníkem Ïidovsk˘ch obûtí, a také jeho komentáfi: „Udûlal jsem to, co lidé dûlají, kdyÏ se jim nedostává slov. Myslel jsem na své rodáky i na miliony zavraÏdûn˘ch. Myslel jsem i na to, Ïe pfies fakt Osvûtimi nemají fanatismus a pohrdání právy ãlovûka konce.“59 Zastánci teorie o trojsk˘ch koních Ïili zl˘mi sny let 1956 a 1968, a tak jim i var‰avsk˘ akt pokání byl krajnû nepfiíjemn˘. A brzy poté se jim dostalo i fale‰ného zadostiuãinûní právû v podobû v˘voje v Polsku, které se, i kdyÏ jen nakrátko, vymklo sovûtsko-komunistické kontrole.
Kreml, Gomu∏ka a Ulbricht Gomu∏ka si asi uvûdomoval, Ïe postupoval chybnû, kdyÏ se nechal vtáhnout do moczarovské rudohnûdé „revoluce obskurantismu“, ale cítil se za‰títûn Moskvou. Dfiíve tam získal nejvíce podporou integrace v rámci RVHP a kritikou âíÀanÛ, RumunÛ i JugoslávcÛ, nyní sklízel body postoji k ãeskoslovenské krizi. Aby se mu BreÏnûv odvdûãil, po celou dobu 5. sjezdu PSDS zÛstal v Polsku a dohlíÏel na jednání; a ve „vûci Moczar“ dal s odvoláním na fiktivní ãi skuteãné kompromitující materiály o generálovû minulosti najevo, Ïe by potenciálnû protisovûtského nacionalistu v nejvy‰‰í stranické funkci nestrpûl. 57
Shevchenko, cit. dílo, str. 223–226, 237; cf. i H. Gelman, „Rise and Fall of Detente“, Problems of Communism, March–April 1985, zvl. str. 51–52. 58 E. Bahr, Zu meiner Zeit, München 1996, str. 284–338; Dönhoff, cit. dílo, str. 184–186; Smyser, cit. dílo, str. 226–241. 59 Brandt, Erinnerungen, str. 211–224; Dönhoff, cit. dílo, str. 175–199.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190615
Poláci v roce 1968 napsali jednu z nejãernûj‰ích stránek své moderní historie. Volání mládeÏe v pfiedsrpnov˘ch mûsících „Celé Polsko ãeká na svého Dubãeka“ neodpovídalo skuteãnosti. Stejnû jako se muÏ z ulice blahovolnû díval na nomenklaturní kampaÀ „vyhánût Ïidy z tepl˘ch míst“, pohlíÏel i na úãast polsk˘ch jednotek v invazi do âeskoslovenska. V prvním pfiípadû rozhodoval tradiãní antisemitismus, ve druhém stejnû tradiãní nechuÈ vÛãi âechÛm. Pfiesto zde byly svûtlé body: jádro inteligence se zbavilo iluzí o obrodû spoleãnosti pod reformnû-komunistick˘m patronátem a také si uvûdomilo, Ïe mohou existovat osobní pfiátelství, ale nikoliv shoda se západní Novou levicí, jejíÏ Ïargon o „antibyrokratické revoluci“ a zloãinn˘ch rukou Izraele se nápadnû podobal moczarovskému. Nastal také pfiízniv˘ zlom v dosud napjatém vztahu mezi sekularizovanou, je‰tû pfieváÏnû marxisticky orientovanou inteligencí a katolíky. Církev odsoudila brutalitu vÛãi studentÛm, skupina katolick˘ch poslancÛ Sejmu se k protestu pfiipojila, a jak napsal disident Michnik ze smí‰ené Ïidovsko-kfiesÈanské rodiny, „tím, Ïe jsme (hloubûji) uvaÏovali o fa‰ismu a poznali skuteãn˘ Ïivot, jsme i nov˘m zpÛsobem pochopili obsah burÏoazní demokracie a tradiãních hodnot kfiesÈanství“.60 Gomu∏ka propl˘tval oddechov˘ ãas, kter˘ mu poskytla souhra ãeskoslovenské normalizace, Ostpolitik a kremelské pfiíznû. Spoleãnost byla syta „nev˘slovné nudy a doktrináfiství starého diktátora; jeho neplodn˘ch ideologick˘ch tirád; jeho vize socialismu, která vyÏadovala tvrdou práci, ale nepfiiná‰ela vy‰‰í Ïivotní úroveÀ...“61 ProtoÏe si nepfiál sociální kontrakt, pfiijal fie‰ení, které mu nabídl technokrat Boles∏aw Jaszczuk: v zájmu rychlé modernizace soustfiedit investice do elektroniky, strojírenství a chemie na úkor zemûdûlství a sociální sféry, ztrátové podniky zavírat a dûlníky propou‰tût. Na tuto ‰okovou terapii, která v jejich pfiípadû znamenala silné zkrácení státních dotací, reagovali nejdfiíve soukromí rolníci. A s poklesem dodávek zemûdûlsk˘ch produktÛ na trh zaãal i v‰eobecn˘ nedostatek zboÏí. Po podepsání smlouvy se SRN Gomu∏ka a jeho nejbliωí poãítali, Ïe k prestiÏním ziskÛm pfiibudou i v˘hody od nûmeck˘ch podnikatelÛ a bankéfiÛ. Místo toho museli doznat selhání ekonomické politiky, a udûlali to ne‰ikovnû. Pfied Vánocemi, o volné sobotû 12. prosince 1970, vyhlásili „úpravu“, jíÏ se ceny nejÏádanûj‰ích nedostatkov˘ch potravin – mouky, másla a masa – zvy‰ovaly o 12–17 %. Poãítali s tím, Ïe v pondûlí pÛjdou lidé do práce jiÏ rezignovaní, ale tûÏce pochybili. V pondûlí zaãali dûlníci z gdaÀsk˘ch lodûnic reprízou roku 1956, masivním útokem proti reÏimu, kter˘ ani jeho krvavá odpovûì nedokázala zastavit. Centrem bylo baltské pobfieÏí, ale neklid zasáhl celou zemi. Mezník, masakr dûlníkÛ u gdaÀsk˘ch lodûnic 16. prosince – dobfie znám˘ z filmové trilogie Andrzeje Wajdy – a jeho domácí i „kremelské“ dÛsledky byly i urãujícím momentem. V‰ude byly napadány stranické sekretariáty a policejní ústfiedny, orgány moci odpovídaly nasazením armády a stfielbou do davÛ. Podle oficiálních údajÛ bylo bûhem nepokojÛ zabito 48 lidí a 1165 utrpûlo zranûní. Pfiíkazem k uÏití v‰ech prostfiedkÛ Gomu∏ka zpeãetil svÛj osud. Jako v Maìarsku 1956, i tady uhnula od podpory „marxistického jádra“ celá elita – pololiberální nomenklatura, technokraté kolem slezského tajemníka Edwarda Giereka i Moczarova skupina. Spoleãné stanovisko, spojené s vûdomím krajní slabosti reÏimu, vyjádfiil ministr obrany generál Wojciech Jaruzelski: napfií‰tû jiÏ „armáda do dûlníkÛ stfiílet nebude“. 60 61
Michnik, cit. dílo, str. 21, 43, 45. A. Szczypiorski, The Polish Ordeal, London 1982, str. 85.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190615
Gomu∏kova mrtvice, která urychlila jeho pád do stranické propasti a dala vedení ‰anci k ponûkud spofiádanûj‰ímu ústupu, jistû souvisela i se zhroucením jeho poslední nadûje – „bude-li zle, Moskva zasáhne jako v âeskoslovensku“. V kritick˘ch dnech „politbyro celé noci strachem nespalo“ a tomu odpovídala i jeho rozhodnutí: fieãi o záchranû socialismu zastínila zásada BreÏnûva i Kosygina – „hledat politické fie‰ení krize“. Mimofiádnû dÛleÏité bylo mínûní sovûtského velení. V ãeskoslovenském pfiípadû povaÏovalo intervenci za pfiijatelné riziko, v polském nikoliv. V jeho povûdomí byla polská povstání od konce 18. století i „zázrak na Visle“ roku 1920. Greãko vykfiikoval o taÏení na PafiíÏ a Peking, ne na Var‰avu. Neinformoval moÏná polské protûj‰ky tak jednoznaãnû, jak napovídá dokument – i kdyby „vypuklo povstání v celé zemi, sovûtská armáda nemá v úmyslu zasahovat, jedin˘m v˘chodiskem je zmûna vedení“ –, ale stovky stránek dokumentÛ a svûdectví mluví právû v tomto duchu.62 Prokazují, Ïe BreÏnûvova doktrína „neplatila“. Jak napsal britsk˘ velvyslanec Henderson, nikomu neuniklo, Ïe „Rusové se na to dívali a nezasáhli“.63 Intenzivní prÛzkum dokumentÛ po pádu komunismu nepfiinesl ani dÛkaz o aktivní úãasti Moskvy na v˘mûnû prvního tajemníka. MoÏná Ïe k nûmu Moskva dala souhlas, ale volba Gierka do nejvy‰‰í funkce (20. prosince) byla záleÏitostí vedení PSDS, v˘razem jeho snahy jít cestou koexistence se spoleãností podle sociálního kontraktu. Nepovedlo se. Prosincové poznání cizincÛ, Ïe „v Polsku nemÛÏe komunismus natrvalo pfieÏít“, se stále vracelo. Zemû na Visle se od ostatních satelitÛ li‰ila intenzitou strachu její nomenklatury – „nûkolikrát zde hofiely stranické sekretariáty a tajemníci utíkali jen v podvlíkaãkách“64 – i obav, které tato slabost vyvolávala v Kremlu. Následující zmûna v NDR byla jednodu‰‰í, zÛstala v rámci komunistick˘ch manipulací. Walter Ulbricht po volebním vítûzství SPD (1969) na chvíli zaváhal, zda jeho dosavadní orientace jen na západonûmeckou krajní levici byla správná. Potom si v‰ak Brandtovu iniciativu znovu redukoval podle schématu o „trojském koni sociální demokracie“. Zaznamenával, jak se kancléfi „sklání pfied realitou“, ale jinak byl pro nûj i Wehner „‰pionem a zrádcem“.65 Západní spisovatel se dûsil radikálních studentÛ: „Jako dav jsou tûkaví, manipulovatelní kdejak˘m profesorem, kter˘ se k tomu propÛjãí, mají nekoneãnou schopnost opakovat nudné pravdy i staré lÏi se v‰í naléhavostí novû objeveného; není nic om‰elej‰ího neÏ studentská ideologie nalevo i napravo.“66 Naopak pro Ulbrichta znovu pfiedstavovali hlavní nadûji. Byl pfiesvûdãen, Ïe budou-li usmûrÀováni, jejich hnutí „oãi‰Èováno od trockistÛ i revizionistÛ“, vznikne opravdová rudá fronta.67 Korespondence s obãany, a zvlá‰tû inteligencí z obou ãástí 62
Vedle pamûtí Jaruzelského, Jaroszewicze aj. viz zejména P. Domaƒski /ed./ Tajne dokumenty Biura Politycznego. Grudzieƒ 1970, London 1991. 63 H. Henderson, Mandarin. The Diaries of an Ambassador 1969–1982, London 1994, str. 32 64 Henderson, cit. dílo, str. 32; Michnik, cit. dílo, str. 78. 65 Cf. H. Eberle /ed./, Mit sozialistischem Gruss! Parteiinterne Hausmitteilungen, Briefe, Akten und Intrigen aus der Ulbricht-Zeit, Halle 1998, str. 292–295. 66 W. Percy, Love in the Ruins, New York-Avon Books 1978, str. 207. 67 Ulbrichtov˘mi pokyny se pfiesnû fiídila Nûmecká komunistická strana (DKP), ale proti ní stála maoistická „marxisticko-leninská“ Nûmecká komunistická strana (DKP/ML). Jeho scénáfii také ublíÏila intervence v âeskoslovensku, v níÏ se tolik angaÏoval. Jádro studentského hnutí a tzv. mimoparlamentní opozice, Socialistick˘ nûmeck˘ studentsk˘ svaz (SDS) a Svaz mládeÏe v sociální demokracii („Jusos“), podporovaly ultralevou „antibyrokratickou“ (anarchistickou, potenciálnû antisovûtskou) ideologii – „moc je kaput, kdyÏ ji udûláme kaput“, jak ji ztûlesÀoval Rudi Dutschke.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190615