Vdát se za sera Lorase, ach… Sanse uvízl dech v hrdle. Vzpomněla si na sera Lorase v jeho zářivé safírové zbroji, jak jí háže růži. Na sera Lorase v bílém hedvábí, tak čistého, nevinného, krásného. Na dolíčky v koutcích jeho úst, když se usmál. Na vřelost jeho smíchu, na teplo jeho ruky. Mohla si jen představovat, jaké by to bylo vyhrnout mu tuniku a polaskat hladkou kůži pod ní, postavit se na špičky a políbit ho, prohrábnout mu prsty husté hnědé kadeře a utonout v jeho hlubokých hnědých očích. Vzhůru po krku se jí vyšplhal ruměnec. „ACH, JÁ JSEM PANNA, ČISTÁ SLOVEM, POHLEDEM! NIKDY NEBUDU TANČIT S MEDVĚDEM! S MEDVĚDEM! S MEDVĚDEM! NIKDY NEBUDU TANČIT S MEDVĚDEM!“ „Jak by se ti to líbilo, Sanso?“ zeptala se Margaery. „Nikdy jsem neměla sestru, jenom bratry. Ach, prosím, řekni ano, řekni prosím, že souhlasíš s tím, že se provdáš za mého bratra.“ „Ano. Provdám.“ Ta slova z ní vypadla sama. „Chtěla bych to víc než cokoli na světě. Provdat se za sera Lorase, milovat ho…“ „Za Lorase?“ opáčila lady Olenna podrážděně. „NebuQ směšná, dítě. Muži Královské gardy se přece nesmějí ženit. Copak tě tam na Zimohradu ničemu nenaučili? Hovoříme o mém vnuku Willasovi. Pravda, je sice trochu starší než ty, ale jinak je to milý hoch. Kromě toho není takový osel jako jeho otec a navíc je dědicem Vysoké zahrady.“ Sansa měla pocit, jako by měla omdlít; v jednu chvíli měla hlavu plnou snů o Lorasovi, a v příštím jí je všechny sebrali. Willas? Willas? „Já,“ vyhrkla hloupě. Zdvořilost je zbrojí dámy. Nesmíš je urazit, bu5 opatrná na svá slova. „Já sera Willase neznám. Nikdy jsem neměla to potěšení, moje paní. Je… je stejně velký rytíř jako jeho bratři?“ „… VYSOKO DO VZDUCHU JI ZVED. TEN MEDVĚD! MEDVĚD!“ „Ne,“ odpověděla Margaery. „Nikdy neodříkal rytířskou přísahu.“ Její babička se zamračila. „Pověz tomu děvčeti pravdu. Ten ubohý chlapec je zmrzačený, tak je to.“ „Byl zraněn jako panoš, když jel ve svém prvním turnaji,“ vysvětlila jí Margaery. „Spadl na něj jeho kůň a rozdrtil mu nohu.“ • 98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190541