Během tisíciletí se pyramidy měnily. Ty pozdější byly hladké a špičaté nebo plošší a zvenčí obložené dlaždicemi ze slídy. Ani ta nejpříkřejší z nich neměla podle měřítek stavbylezectví stupeň těžkosti vyšší než 1,0, i když některé z pamětních sloupů a chrámů, které se kupily kolem pyramid jako tažné remorkéry kolem bitevních lodí věčnosti, by si zasloužily určitou pozornost. Bitevní lodě věčnosti, pomyslel si, plavící se mlhou Času, a každý cestující má první třídu… Vyšlo několik časných hvězd. Těpic k nim zvedl oči. Možná, pomyslel si, je tam někde opravdu život. Možná na těch hvězdách. Jestli je pravda, že tam nahoře jsou namačkány miliardy vesmírů, jeden vedle druhého, pak tam musí být určitě i lidé. Ale aR jsou kdekoliv, i kdyby se pokoušeli sebevíc, bez ohledu, jak vznešené by byly jejich cíle, nikdy nemohou být tak strašně hloupí a omezení jako my. My na tom opravdu pracujeme. Do začátku jsme dostali jen takovou malou jiskřičku, ale za těch pár tisíc let jsme se v tom neuvěřitelně zdokonalili. Obrátil se k Diovi, protože cítil, že by měl aspoň částečně napravit napáchané škody. „Cítíš ten věk, který z nich vyzařuje?“ nadhodil, aby řeč nestála. „Promiňte, Sire?“ „Z těch pyramid, Die. Jsou tak staré.“ Dios se nepřítomně zahleděl přes řeku. „Myslíte?“ zamyslel se. „Ano, předpokládám, že jsou staré.“ „Pořídíš si taky jednu?“ zeptal se Těpic. „Pyramidu?“ Dios se na něj podíval. „Sire, já už jednu mám. Jeden z vašich předků byl tak laskav a dal ji pro mě postavit.“ „To musela být velká pocta,“ řekl Těpic. Dios nepřítomně přikývl. Luxusní kabiny na věčnost byly většinou rezervovány jen pro vládnoucí třídu. „Je samozřejmě velmi malá. Prostá. Ale mým jednoduchým potřebám bude vyhovovat.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190538