„Ano, buKte tak laskav.“ „A také zajistím, aby byla hlídka mnohem opatrnější,“ řekl Zavoněl. Patricij se zastavil. „Hlídka? Hlídka? Drahý člověče, hlídka, to je jenom stádo neschopných hlupáků, kterým velí opilec. Trvalo mi celé roky, než se mi podařilo přivést ji k tomuhle skvělému stavu. Poslední, o co bychom se měli starat, je právě hlídka.“ Na okamžik se zamyslel. „Viděl jste někdy draka, Zavoněle? Některého z těch velkých? Oh, já zapomněl, něco takového podle vás neexistuje.“ „Jsou to jen pověsti, vážně. Legendy.“ „Hmm,“ řekl Patricij. „A podstata legend tkví v tom, že jsou právě jen legendami, že?“ „Přesně tak, pane.“ „Dobrá, ale i tak –“ Patricij se odmlčel a nějakou chvíli na Zavoněla mlčky zíral. „No nic,“ řekl nakonec. „Postarejte se o to. Nestojím o nepříjemnosti s drakem. Je to taková věc, která jen zbytečně zneklidňuje lidi. Zarazte to.“ Když osaměl, zůstal stát u okna a zachmuřeně hleděl na rozlehlé dvojměstí. Začalo znovu mrholit. Ankh-Morpork! To hlučné město, ve kterém žilo celých sto tisíc poctivých duší! A jak si Patricij v duchu připouštěl, alespoň desetkrát tolik lidí. Čerstvý déšR leštil panoráma věží a střech, aniž si uvědomil, do jakého hašteřivého, sobeckého a zahořklého světa se to řítí. Ten šRastnější déšR dopadl někde v horách na hřbety ovcí nebo do šRavnatě zelených pralesů nebo se se slabou příchutí incestu vnořil do moře. Ale část ho padala i na Ankh-Morpork, a to byl déšR, který se hnal do nepříjemností. V Ankh-Morporku se s vodou a především do ní dělaly strašlivé věci. To, že se někdo opil pokřtěným vínem, to byl pouhý začátek všech nepříjemností, kterými musela voda ve městě projít. Patricij měl rád ten pocit, když vyhlížel do města, které 415
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190537