98
a po vzájemné shodě;224 a potvrdí svůj závazek, že se zdrží hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti každého státu a že nikdy nepoužijí své zbraně, leda v případě sebeobrany nebo jiným způsobem v souladu s Chartou Organizace spojených národů; – potvrdí v souladu s principy Závěrečného aktu KBSE ve vztahu k Ukrajině svůj závazek, že se zdrží vykonávání ekonomického nátlaku zaměřeného na to podřídit svým zájmům práva kteréhokoli členského státu KBSE příslušející jeho suverenitě a zajistit takovým způsobem pro sebe výhody jakéhokoli druhu; – potvrdí svůj závazek, že se budou neprodleně domáhat akcí Rady bezpečnosti OSN na poskytnutí pomoci Ukrajině jakožto nejaderné straně Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, stane-li se Ukrajina obětí aktu agrese nebo objektem hrozby agrese za použití jaderných zbraní; – potvrdí ve vztahu k Ukrajině svůj závazek, že nepoužijí proti žádné nejaderné straně NPT jaderné zbraně, leda v případě útoku na ně, na jejich území nebo závislá území, na jejich ozbrojené síly nebo na jejich spojence ze strany tohoto státu jednajícího ve shodě se státem disponujícím jadernými zbraněmi nebo vázaného s ním spojeneckou smlouvou. Prezidenti Clinton a Jelcin informovali prezidenta Kravčuka o tom, že proběhly konzultace s Velkou Británií, třetím depozitářem NPT, a že Velká Británie je připravena nabídnout Ukrajině tytéž bezpečnostní garance, jakmile se Ukrajina stane nejadernou stranou NPT,“ hovořilo se v prohlášení. Trojstranné prohlášení představovalo nakonec zlom, neboť zasazovalo problematiku jaderného odzbrojení Ukrajiny do širšího rámce bezpečnostní a hospodářské agendy, čímž Nejvyšší rada podmiňovala svůj souhlas s realizací dříve uzavřených odzbrojovacích dohod. Otázkou, která nadále rozdělovala ukrajinskou politickou scénu, zůstávalo, zdali učiněné kroky vycházejí požadavkům vznášeným na ukrajinské straně vstříc v dostatečné míře. Administrací ukrajinského prezidenta, spolu se silovými ministerstvy, nicméně bylo moskevské prohlášení podáváno v tom smyslu, že vyhovuje podmínkám definovaným v ratifikačním usnesení Nejvyšší rady k smlouvě START z listopadu předchozího roku.225 224 Přislíbeno tedy bylo potvrzení zásady neporušitelnosti hranic, a ne uznání zásady nedotknutelnosti hranic, jak ukrajinští vyjednavači, jsouce si vědomi toho, že zmiňovaná shoda může mít v praxi více modalit, prosazovali. (Zásada nedotknutelnosti hranic nepřipouští žádné hraniční úpravy.) 225 Stejným argumentem se současně předvídavý Kravčuk snažil čelit ne právě ojedinělým obviněním, že v Moskvě překročil své pravomoci. K průběhu parlamentní debaty souhrnně viz
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190518