Hudební psychologie pro učitele (Ukázka, strana 99)

J. Freemanová později kategorizuje přibližně stovku definic nadání196. Obecně platí, že jde o „odlišnost od průměru ve smyslu nadbytku něčeho, co člověku umožňuje vykonávat určité činnosti na vyšší úrovni než průměrná populace“197. Při značném zjednodušení problému nacházíme v pojetí nadání a talentu tyto dimenze: � autoři používají oba termíny jako synonyma pro stejný jev198; � nadání se často spojuje s nadprůměrně rozvinutými schopnostmi, zejména pak s všeobecnými intelektovými předpoklady (s inteligencí)199, talent se považuje za speciální nadání, za výrazný předpoklad pro jednu oblast činnosti, za vysokou úroveň rozvoje zvláštních specifických schopností v oblasti umělecké, sportovní apod.200 Nadání je tedy v tomto pojetí měřitelné psychometrickými testy (IQ), talent je charakterizovaný tvořivostí, originalitou, vytrvalostí, touhou po vysokém výkonu; � nadání je charakterizováno jako předpokladová složka (kapacita, vysoká úroveň schopností pro výkon), talent jako složka výkonná (performační), talent se realizuje optimálním působením prostředí, které aktivuje potenciál nadání201. M. Musil vymezuje nadání jako „neucelený souhrn osobnostních předpokladů pro jistou činnost, vrozených i výchovou a vlastním úsilím získaných, které však nositel nadání dosud soustavněji neprojevuje“. Talent pak definuje jako „ucelenější systém příznivých osobnostních předpokladů pro tvořivou činnost, který se opětovně a soustavněji potvrzoval pozoruhodnými výsledky a tvořivými produkty“202; � v definicích se též objevuje kvalitativní a kvantitativní charakteristika. Kvalitativní faktor určuje, v jaké specifické oblasti se nadání uplatňuje. Často se hovoří i o horizontální klasifikaci nadání203 – rozumí se tím nadání k jednotlivým oblastem činností (hudební, výtvarné, jazykové, matematické, sportovní apod.). V rámci těchto oblastí lze dále vytvářet detailnější hierarchizace (kapitola 2.6.3). Zohledňuje se i geneticko-vývojový princip (nadání je považováno za vrozené, talent pak za výsledek vývojové interakce s rodinným, školním a sociokulturním prostředím). Jedním z hlavních projevů nadání je předčasný vývoj, tj. raný projev nadání v útlém věku204.

Kvantitativní faktor pak znamená míru (stupeň) nadání ke konkrétní činnosti (talent se mnohdy považuje za vyšší stupeň nadání). V obecné rovině se 196 J. FREEMAN, Educating the Very Able. OFSTED Reviews of Research, 1998.

197 J. JURÁŠKOVÁ, Základy pedagogiky nadaných. Praha 2006, s. 5.

198 Např. V. DOČKAL et al. Psychológia nadania. Bratislava 1987; I. HŘÍBKOVÁ, Nadání a nadaní.

Praha 2009, a další.

199 J. F. FELDHUSEN, Toward Excellence in Gifted Education. Denver 1984.

200 J. LAZNIBATOVÁ, Nadané dieťa: jeho vývin, vzdelávanie a podporovanie. Bratislava 2001.

201 L. PORTER, Gifted Young Children. A Guide for Teachers and Parents. St. Leonards (N. S. W.) 1999.

202 M. MUSIL, Identifikácia nadaných pre vedecké dráhy. Kandidátska disertácia. Univerzita Komenského v Bratislavě, Filozofická fakulta 1982, s. 65.

203 L. HŘÍBKOVÁ, Nadání a nadaní. Praha 2009, s. 48.

204 E. WINNER, Gifted Children. Myths and Realities. New York 1996.

– 98 –

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190517

s různými druhy nadání setkáváme na všech stupních škol. Podle Gaussovy křivky mimořádně nadané děti tvoří asi 2–3 % populace, odborníci však soudí, že až kolem 20–25 % dětí by dokázalo vyniknout v některé z oblastí lidských činností, kdyby k tomu měly optimální podmínky. Za intelektově nadané dítě se považuje jedinec, jehož IQ přesahuje 130; � východiskem pro klasifikaci nadání může být i stupeň jeho aktualitace: latentní nadání (skryté v člověku) vytváří osobnostní potenciál k nadprůměrným výkonům, realizuje se však až v konkrétních výkonech (manifestované nadání), obvykle za podmínky vnější stimulace podnětného prostředí. V tomto smyslu se hovoří o tzv. multidimenzionálním pojetí nadání, kdy podávání mimořádného výkonu závisí nejenom na vysoce rozvinutých schopnostech, ale i na dalších vlastnostech osobnosti a interakci se sociál­ ním prostředím. Jak konstruuje J. S. Renzulli ve svém modelu nadání205, mimořádný výkon je závislý na rozvoji a souhře tří základních složek: nadprůměrných schopností, kreativity a zaangažování v úkolu (motivaci).

2.6.2 Nadání a talent v hudební psychologii Pojmová nevyhraněnost nadání a talentu v obecné rovině se zákonitě promítá i do hudební psychologie. Obecně se oba pojmy považují za kvalitativně vyšší projevy hudebnosti, charakterizované nadprůměrnými až profesionálními hudebními výkony. Teorie a hlavně hudebně výchovná praxe nemluví o nadání tam, kde by šlo jen o průměrné předpoklady jedince a průměrnou úroveň hudebních aktivit. Ve vztahu k hudebnosti je nadání vymezeno nejen kvalitativně (vyšší úrovní projevů), ale i kvantitativně, tj. četností výskytu. Zatímco hudebnost je ve smyslu moderního pojetí obecným jevem, zastoupeným v různé strukturaci u celé populace, nadání je jevem výlučnějším, a čím více se přibližujeme jedinečným hudebním projevům (kategorie talentu a geniality), tím méně nositelů této výlučnosti v populaci nacházíme.

V běžné mluvě se povětšinou chápou pojmy hudební nadání a talent jako synonyma. V. Dočkal206 uvádí, že z hlediska lingvistického a etymologického jsou rovnocenné, přičemž určité rozlišení by bylo podle autora možné tehdy, kdyby se pojem nadání používal v širších souvislostech pro určitou třídu jevů, zatímco výraz talent pak pro konkrétní činnost v určité oblasti. V našem pojetí uznáváme svébytnost pojmu hudební talent a diferencujeme oba pojmy ze dvou hledisek: � již zmíněné úrovně dosahovaných výkonů – talent považujeme za vyšší stupeň hudebního nadání; 205 J. S. RENZULLI, What makes giftedness? Re-examining a definition. Phi Delta Kappan, 1978, 60, 3, s. 180–184.

206 V. DOČKAL, Talent nie je dar. Bratislava 1983.

2. Základní hudebněpsychologické kategorie – 99 –

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190517

� při respektování základních postulátů biodromálního přístupu k hudebnímu vývoji člověka207 talent považujeme za rozvinutý projev hudebního nadání. Přikláníme se k pojetí L. Portera208 a ve vztahu k talentu chápeme nadání jako potenciál, předpokladovou složku kvalitního hudebního výkonu, talent pak jako vysoce kvalitní složku výkonnou (performační), která se rozvíjí na základě aktivace potenciálu nadání usilovnou prací a optimálním vlivem prostředí. Ne každé nadání se dočká své manifestace v nadprůměrném hudebním výkonu a ne každý nadprůměrný hudební výkon je projevem hudebního talentu. Zdá se, že by tento pohled na oba pojmy mohl přispět k řešení častých otázek (např. zda jde u nadání a talentu o soubor výrazných hudebních vloh nebo schopností) a mohl by též postihnout rozdílnost u mimořádných hudebních výkonů dítěte a profe­sio­nálního umělce.

Hudební nadání se často ztotožňuje s přítomností silných vloh a považuje se tedy za dědičnou a vrozenou potencionalitu. Někteří autoři (např.

B. M. Těplov, V. Dočkal) spojují nadání se schopnostmi a ostatními rysy lidské osobnosti. Tato rozdílná východiska (nadání jako struktura speciálních vloh – nadání jako soubor schopností) však vnášejí s ohledem na základní vymezení těchto pojmů (vlohy jako vrozená biologická kategorie, schopnosti jako získaná psychologicko-sociální kategorie) možnou diferenciaci v interpretaci nadání jako kategorie vrozené či získané usilovnou prací. Současná hudební psychologie se přiklání k pojetí nadání jako příznivé struktury kvalitních dědičných a vrozených vloh, které jsou nezbytnou podmínkou pro rozvoj hudebních schopností a úspěšné provozování hudební činnosti na vyšší, případně profesionální úrovni. Neopomíjí tedy vlohový základ, nicméně v procesu uplatnění a rozvoje nadání zdůrazňuje nutnost vnějších formativních vlivů jak hudby samotné, tak i pedagogického vedení dítěte, které spěje k formování schopností. Neomezuje se jen na specifické hudební dispozice, ale předpokládá další složky osobnostní struktury. Na jejich přítomnost často upozornili již S. L. Rubinštejn a B. M. Těplov. Rubinštejn předpokládá v nadání kromě speciálních schopností i složky intelektuální, dokonce i emocionální a motivační, ale i funkci temperamentu. Těplov pak u hudebního nadání zjišťuje kromě příznivé skladby hudebních schopností i intelektuální a emocionální faktory, sílu a bohatství fantazie, vysokou hladinu motivace a zájem o jiné druhy umění.

Hudební projevy, v nichž dítě své nadání manifestuje, jsou sice nadprůměrné úrovně, často jsou však specializovány na určitý druh hudební činnosti.

Dítě vykazuje vynikající výkony ve zpěvu, jiné ve hře na nástroj, pokud by však zamýšlelo věnovat se v budoucnu profesionálně hudbě, má před sebou 207 Viz např. P. KRBAŤA, Psychológia hudby (nielen) pre hudebníkov. Prešov 1994, s. 78–89.

208 L. PORTER, Gifted Young Children. A Guide for Teachers and Parents. St. Leonards (N. S. W.) 1999.

– 100 –

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190517