XI. Očima žalobců
/98/
být obviněn, a sám pro sebe si představoval, že mu mohou být vytýkána jen drobná provinění, jak jsme se o tom již dozvěděli výše. Je možné, že Hus v jisté míře přecenil význam své účasti na koncilu. Alespoň v den svého zatčení, kdy byl odveden ze svého příbytku pod záminkou rozmluvy s kardinály, prohlásil, že nepřišel ke kardinálům, nýbrž k celému koncilu, kde bude mluvit, ale že je přesto ochoten se s nimi setkat. Podobně sebevědomě vyznívalo i přání mluvit s králem, které ovšem nemělo ani nejmenší naději být splněno. Již před cestou do Kostnice Hus ohlašoval své rozhodnutí veřejnými vyhláškami, listy králi Václavovi, královně Žofii a také už zmíněným listem králi Zikmundovi. Prohlašoval, že kdokoli ho chce obvinit z bludu, má tak učinit před arcibiskupem (tehdy již Konrádem z Vechty) nebo v Kostnici před koncilem. Jeho jistota, že koná správně ve smyslu biblických předpisů, ho vedla k některým dost netaktickým projevům. Ve třech listech arcibiskupu Zbyňkovi z Hazmburka z roku 1408, ač obřadně zdvořilých, neváhá poučovat svého vysokého představeného, jak se má chovat ke špatným kněžím a jak chránit poctivé. Také ve výkladu pojmu neutralita vysvětluje poměr k papeži Řehoři XII. Lze to snad chápat ještě jako zůstatek spoléhání na někdejší důvěru arcibiskupovu, ale ozývá se v tom i určitý nedostatek náležitého uvědomění rozdílu hodností. I Husův list králi Zikmundovi, o němž jsme se již zmínili, vyslovuje náročná přání zejména pro zajištění veřejného výslechu. Zde snad lze poznamenat, že král Zikmund nakonec v možné míře Husovi taková slyšení ve třech výsleších zařídil, ale to Hus asi nepovažoval za skutečná slyšení, jaká si sám představoval. Neváhal napsat dva dopisy polskému králi Vladislavovi s nabádáním, jak si má vést vůči řádu německých rytířů po vítězství u Grunvaldu a jak má bojovat proti svatokupeckému kléru. Bylo by jistě překvapením, kdyby se byl dočkal odpovědi. Ale znovu se domáhá pozornosti krále Zikmunda v Kostnici, když žádá, aby mu jeho vypracované odpovědi na Wyclifovy články byly předloženy ke čtení, a aby král byl přítomen jeho kázání. Zde je vyslovena i žádost, aby dostal místo v blízkosti krále, který by tak dobře porozuměl jeho projevu. Velmi často se Husovi obdivovatelé pozastavovali nad nepřízní soudu a nad jeho výroky. Ale málokdo si uvědomil, že Hus sám také nejednou přispěl svými nevhodnými prohlášeními k nepříznivému průběhu soudního řízení. Stačí jen připomenout jeho výrok o hříšném králi, který byl pronesen před samotným Zikmundem, kdy právě v této věci byla na místě zdrženlivost. Také obrana jeho odvolání ke Kristu, tedy k instanci, kterou kanonické právo nezná, vzbudila nejen odpor, ale dokonce opovržení. Pokouší se při
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190514
/99/ výslechu vykládat články, když má odpovídat jednoduše ano – ne. To však nebyly jediné výtky. Několikrát Hus vyvolal svými odpověďmi rozhořčení nebo – a to bylo ještě horší – výsměch. Po skončení výslechů pronesl větu, že Kristus bude spravedlivě soudit jeho i jeho soudce, sotva přijatelnou pro jakékoli zmírnění jejich nepřízně. Když přišla do jeho vězení v hradu Gottlieben vybraná skupina předních reprezentantů koncilu, aby se pokusila Husa ještě přemluvit k odvolání, dovedl svými vyhýbavými odpověďmi vyvolat jejich nelibost, kterou pak dal najevo zástupce kolínské university, jak o tom už byla řeč. Při jednání asi vadila soudu také snaha vyslýchaného mistra rozvádět své myšlenky a převádět řízení do jakési diskuse, která by mu byla vyhovovala, ale nebyla přípustná v soudním procesu. Nelze se divit, že po posledním výslechu 8. června dospěli soudcové koncilu a sám král Zikmund k přesvědčení o Husově vině a zatvrzelosti. Právě zatvrzelost a odmítání přijmout správné učení církve je znakem kacířství. Opětovně jsme se setkali se zásahy krále Zikmunda ve věci Husově. Jeho vztah k českému mistru byl dosti rozporný, ať již v prospěch Husův nebo k jeho škodě. Hus přišel na koncil vlastně pod zárukami krále Zikmunda podle výzvy Zikmundových poslů, českých šlechticů v jeho službách, pod ochranou jeho královského glejtu. Když král po svém příjezdu do Kostnice o Vánocích 1414 zjistil, že byl Hus uvězněn, hrozil, že dá vylomit dveře od žaláře a Husa propustí, ale narazil na vážný odpor koncilu, jehož konání by bylo podobným aktem ohroženo. Proti všem předpisům o procesech proti kacířům vymohl Husovi trojí veřejné slyšení. Když prvního dne chtěli koncilní představitelé rovnou odsoudit Husa a připravený rozsudek se odvolával na Žalm 50, 16–21, kde je obsažena výtka, že hříšník ústy zachovává příkazy Boží, ale porušuje je svými činy, byl o tom rychle zpraven král a svým zásahem tomu zabránil a zaručil tak možnost Husovi odpovídat. Ještě poslední den Husova života poslal do jeho vězení významnou delegaci svých vysokých zástupců, čtyř biskupů a českých šlechticů z Husova doprovodu, aby jej přiměli k odvolání. Sotva mohl činit více. Ale naproti tomu jistě nechtěl chránit usvědčeného kacíře, jemuž sám vyložil, že má před sebou dvojí cestu, buď se podrobit koncilu, nebo podstoupit trest. Po Husově výslechu, který pohoršil jak příslušnou komisi, tak i samotného krále, radil kardinálům, aby jednali s kacířem podle práva. Sám pak pohrozil, že nebude hájit žádného kacíře a že spíše sám podpálí jeho hranici. Jak vysvětlit toto zdánlivé kolísání nejmocnějšího muže tehdejší Evropy? V žádném případě nemínil ohrozit průběh koncilu, na němž měl svůj eminentní státnický zájem, ale také nechtěl vyostřit vztahy k Českému králov-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190514
XI. Očima žalobců
/100/
ství, jehož byl dědicem a ve kterém si nepřál neklid nebo hlásání kacířství. Husovo odvolání by mu v tom bylo prospělo. Přiznejme si, že je nezbytné chápat každý krok krále Zikmunda ve vztahu k okamžité situaci i k jeho dalekým plánům a nehledět na něj jednostranně jen jako na muže, který porušil Husův glejt. Vždyť i Hus sám se vyslovil ke královým zásahům dvojím způsobem. V jednom dopisu mu vyslovuje svůj dík za podporu, ve druhém ho obviňuje, že vše učinil podvodně: Sigismundus omnia dolose egit. Nedělejme si iluze, že Zikmund zasahoval v Husův prospěch z nějakého porozumění jeho myšlenkám, které byly pro něj nepřijatelné stejně jako pro koncil. Pro Zikmunda to byla politická kalkulace pro udržení rovnováhy mezi zdarem koncilu v jeho úsilí o reformu církve a mezi zájmem o České království, které mu mělo připadnout. Husův osobní osud byl v této mocenské hře věcí vedlejší.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190514