VICKY (vykřikne): Nerozumíš! A už ať tě tady nevidim! (Vyhodí Dereka, pak důvěrně k Hrdé:) Ona skutečně
byla – HRDÁ (důvěrně přikývne): A jaká! Ta vám měla metódu! Nejdřív každýho drna vodvedla do restaurace a tam ho tak nacpala knedlíkama a nalila gruzíňákem, že byl zralej akorát do postele. Ale v tý už byla Milenka zbytečná. Aspoň věčinou. Knedlíky, říkala, jsou spolehlivej protijed na mužskej chtíč. VICKY: A – von si ji Olínek veme? HRDÁ: Ten vo tomhle neví. VICKY: Ale vy to přeci – HRDÁ: Vlastičko, já takovejch viděla ňákejch pár provdat se za nekňuby, jako je Olínek. A já vám řeknu: všechny ty manželství jsou šťastný! Nejlepší manželky jsou z bejvalejch rozhoďnožek! VICKY: Prosím vás – proč? HRDÁ: Inu – už je nesvrbí kůže. Už sou dost podrbaný.
Zazvoní telefon. Vicky jej zvedne. HLAS MILENKY (s obavami): Tady Milena. Není u vás paní Hrdá? VICKY (zlomyslně): To víš, že je. Už vo tobě hodinu mluvíme.
(K Hrdé:) My o vlku a vlk za dveřma. (Předá jí telefon.) HRDÁ: Milenko! Ty káčo jedna vyčůraná! To sem ráda, že tě slyším! MILENČIN HLAS: Emi! Neříkalas vo mně nic Vicky, že ne? HRDÁ: Ale to víš, že jo! MILENČIN HLAS: Dží! Vona to vo mně rozkecá po celym Tróně! HRDÁ: Já říkala jen to nejlepší. MILENČIN HLAS: Nejlepší? A o čem jste, prosim tě, mohly mluvit celou hodinu?
Zatmít. Rozetmít. Vicky sedí u stolu sama. Domovní dveře se opatrně otevřou a dovnitř strčí hlavu Dědeček. Má na hlavě dlouhou zrzavou paruku. VICKY: Tatínku! Vy jste mě polekal! DĚDEČEK: To jsem si koupil, aby souzi v organizaci měli bžundu.
Hezký, co? VICKY: Je to ohavný! DĚDEČEK: Tak se jim to bude líbit. VICKY: Kde jste byl? Já vás hledala! DĚDEČEK: Viděl sem, že máš návštěvu, tak sem nechtěl rušit.
Vzdálil jsem se. Kdypak ta pani vlastně vodešla? Dědeček si sundá paruku a se zalíbením si ji prohlíží, když vtom se ozve splachování záchodu. Dědeček si okamžitě paruku zase nasadí, naneštěstí dlouhými vlasy dopředu, takže mu pod nimi zmizí obličej. Vejde Hrdá. VICKY: Paní Hrdá – to je můj tatínek.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190428